Dobré odpoledne, anebo klidně ráno ještě, protože ráno nastává po noci a kdy ta noc končí, to je individuální. A když už ne dobré dnešní ráno, tak zítřejší, ono se vždycky nějaké dobré ráno najde.

Jsou dobrá jitra i pak, potom? No, řekla bych... že ano. Protože přece proto. K čemu by to všechno bylo. A taky protože, jak pravil jeden muž, ráno je to vždycky lepší. Nálada třeba. Vychází slunce a tak dále. Třeba je pak jedno možná skoro nekonečné dobré ráno.

K sobotnímu snídání si schovávám písničku, kterou jsem před nějakými dobami slyšela a viděla a zůstala mi v paměti, protože je taková příhodně hodná víkendová, všedně sváteční. V češtině by asi tak nevyzněla nebo by ani nevznikla (Ale nevím, klidně se pletu. Chleba s medem, už si pro něj jedem, vlastně... nebyla to kaše? Snídat kaši je snad i lepší :) Proto je fajn, že není jen čeština. Jen jeden jazyk a jen jeden názor. Jen by se nemuseli tak moc a tak vehementně (úžasné slovo, až hementní) rozčilovat ti, kteří mají jiný názor, než je ten druhý. Ne? Čeho tím získají? Hnutí žlučí asi. No, jo, taky se mi to nejmíň jednou stalo. :) Co nás k tomu vede.

Proč jsem to vlastně psala, toto? Místo toho jsem se mohla dívat na kočku, jak se dívá na pračku, která pere prádlo, které půjdu pověsit, sušičky nema... m. Přechodník by se šiknul, já vím, ale nevím ho jistě.

Roxette, Vulnerable (kočka, slunečnice, psací stroj, okna... šachovnice, zahrada, skály, moře... ostrovy... Kterým směrem jsem se to zas vydala? :)

Programově něžným. Asi si projekt! vymyslela jsem. V tom se budu rozněžňovat. Jsem už někdy prostě taková. Co mě k tomu právě teď inspirovalo? Jeden vtipný cestopisný národopisný kunsthistorický článek s fotografiemi. Od muže. Odkaz sem nedám, taková jsem teď i lakomá. Oni to mají jinak, muži, oni se třeba vypraví zacíleně hledat perličku v človíčku na dně, to já nemusím, mně se vyperlí samy od sebe třeba ve sklenici se stonkem s květem na stole. Na podlaze.

anebo jo (to je tím mým občas laskavým srdcem)