Četla jsem mužské (to je opak ženského), a tedy informacemi, invencí a inteligencí naplněné periodické tiskoviny. Zhruba celé dvě jsem četla, jednu svou zakoupenou, další číslo následovalo, a jednu jen tak letmo na letní návštěvě. Ten můj výtisk byl Respekt a nad jeho jistou stránkou (vlastně ne nad, ale pod, jelikož v pololeže) jsem se zarazila, něco se mi nezdálo, ale usoudila jsem, že zas nejsem soudná a ani ten text neumím správně pochopit. V dalším čísle byla zveřejněna oprava a upřesnění. Přehodila se jim tam slůvka nabídka a poptávka. Se stane, v takovém množství seriózních slov. To já, ač nejsem... co nejsem a píšu si pitominky, chybuji klidně i ob řádku. Obřad. Ob hřad. Letos jsem nenavštívila žádný hrad, ani tu zříceninu na kopečku našemu městečku nejbližší.

Na návštěvu jsem šla jinam. To je tajné, to místo. Netajné je, co jsem si tam otevřela a začala číst (a nebylo to vleže). Ihned jsem se srazila s pojmem podvojné účetnictví. Zarazila jsem se. V devadesátých letech se u nás prý objevila novinka podvojné účetnictví. V kterémže století? Podle článku rok 1995. Si nevymýšlím: "Takže jsem uměl jazyky, což u nás tehdy nebyla samozřejmost, a zvládal jsem podvojné účetnictví, které se tady v té době objevilo jako novinka." Cituji odsud. Za chvíli mi došlo (ach, až tak důvtipná že bych byla?), že tam zřejmě taky... došlo k záměně termínů. Řekla bych ale, že nabídka s poptávkou mají k sobě svým způsobem blíž než podvojné účetnictví patrně s DPH, protože se spolu rýmují.

Tak to jen tak. Jak vidno, omyl, chybku, záměnku může udělat kdekdo. Třeba v tomhle blogísku měl mistr Jan Hus velké M tak dlouho, než jsem mu ho konečně zmenšila a v duchu se mu omluvila. Netvářil se, že by mu zrovna tohle nějak vadilo, když se tak dívá po světě, ale těch dalších chyb, které mi tu zůstávají a já o nich ani nevím...

A dále z toho vyplývá, že není jisté, že v tzv. ženských časopisech jsou jen blbosti a v těch ostatních jen správnosti. Tudy ploty nevedou, a tak šmahem neodsuzuju a snadno a rychle nehodnotím (no, tak aspoň ne většinou, a když už, tak o tom ještě znova uvažuju, taky většinou). Ani ten poslední odstavec, nad kterým jsem se na chvilku, která se mi trošku protáhla, zamyslela, sem nedám, i když jsem s ním byla ve chvíli napsání dost spokojená.

A to by mi zajímalo, vy píšící, stalo nebo stává se vám, že něco do svého blogu píšete, zdá se vám to dobré, a přesto to z nějakého důvodu nezveřejníte? A neříkáte si pak někdy, jaká je to škoda pro lidstvo, že si to nemůže přečíst? :)

Tohle není ta blogerům a blogerkám doporučovaná otázka na závěr, to jsem fakt zvědavá. :)