Jak jsem si skoro smazala blogísek. Tak by se jmenovalo vypisování se dnešní moje, kdybych si protentokrát neoblíbila čísla. Včera v noci, vlastně už po přehoupnutí do dneška, jsem se rozhodla, že nemůžu nechat schod mezi obrázkem a písmenky a že písmenka a čtvereček obrázku musí být všude stejně. I jala jsem se to rovnat tu i tam a přitom se propadla do mikrospánku, asi. Výsledkem je poznání: i takto se dá pohnout statistikami, vnějšími i vnitřními.

Pozitiva: nesmazala jsem ho, mám ho.

Negativa: žádná...

nj

Napadlo mi, že bych si mohla zaznamenávat klady dne. Dlouho u toho nevydržím, se znám, tak si to jen zkusím. Takže:

Dnes jsem viděla roztomilý filmeček s roztomilou blogerkou a zelenou krajinou, venkovskou českou. Vždycky mi pobaví, jak si město představuje venkov a ty lidi tam.

A taky jsem se rozhodla, že budu často veselá. Ne že bych neváhala nad tím zůstat natrvalo naladěna do tklivosti, protože ona má něco do sebe a kdo by si ji uměl užít lépe než já. Málokdo. Chtěla bych se s tím Málokdem seznámit. Možná by bylo lepší, kdyby to byla ona, protože smutný muž, to je smutné. Smutná žena, to taky, ale asi je to v pozemských kulturách obvyklejší. Asi že to moc neskrývá.

Z důvodu nefunkčnosti jistého automatu na kávy a čaje jsem ušetřila drobné a jednu téměř zlatou minci s jezdcem na koni. A nespálila jsem si prsty. Ušetřila jsem i životnímu prostředí jeden kelímek, možná dokonce s víčkem.

Napadlo mi, že bych někdy mohla chtít udělat si výlet do města s tím novým velkým koněm s dlouhýma, nebo spíš vysokýma nohama. Možná tomu městu ta kobyla pomohla, aby se mi víc líbilo.

Viděla jsem k večeru dokument o Sahaře. Pořád myslím, už odmala a ještě mi to nepustilo, že by šla postupně a pomalu zazelenit, ne barvou, ale trávou, keři, stromy, kdyby se opravdu hodně chtělo, protože když na okrajích té pouště můžou rostliny i živočichové žít, kousek po kousku by se mohli vracet dál do pouště a poušť by nemusela být taková spoušť. Vždyť je to tam jak na Marsu...

Otevřela jsem jeden svůj papírový sešit, abych si zkontrolovala, jestli tam mám něco zapsáno, a vida, bylo to tam a bylo tam taky tohle: Chci tě milovat, aniž bych tě spoutávala, vážit si tě, aniž bych tě hodnotila a tak dále, až do konce Virginia Satirová. Je to na netu mnohokrát, tak nemusím opisovat, je to dobré a vím, že bych to všechno měla mít na paměti...