Dobrý a klidný večer a ráno taky dobré a klidné, sladce sobotní. Takové přání do zítřka.

No, já jsem věděla, že se mi tady nebude snadno začínat, když jsem si tu psala naposled tak dávno. Ale naposled to nebylo a dávno taky ne. Relativní to je, záleží na tom, jak se to vezme a uchopí a vzchopí. Stejně jako vzdálenosti, velikosti, věky a taky deky. Někdy se zdají být teplé a jindy je pod nimi ziminka. IiiI. A I může být i i jednička.

Ano, jsem stále praštěnější. Už taková asi zůstanu, už. Zůstanu i na svém novém (relativně novém) pracovním místě, jelikož se mi tam líbí a jelikož, až se divím, že tomu tak je, se jim tam taky asi líbím. Usmívám se. Například.

Je to výhoda, to vlastnictví různorodých nehmotných životních zkušeností, to se pak člověku hned lépe tvoří úsměv. Slzy taky, když se na něco, neřkuli někoho, vzpomene, ale dá se to překonat. S úsměvem. Jsou různí, ti úsměvové.

Různé jsou i stanice rozhlasové, rádia, dia i nedietní. Přeladila jsem. Odhodlala se a přeladila. Že jsem si tu o tom, zda se odhodlat či nikoli a kdy, už psala? Hodně jsem si toho napsala v duchu, takže už ani nevím, co zůstalo na duši a co jsem ventilovala. Tuhle k nám vletěl ptáček. Vyletěl, ale chvíli mu trvalo, než zjistil kudy ven.

První písnička, která byla slyšet po přeladění, byla Trpělivost. Vždycky jsem si myslela, že jí mám až moc. Nemám. Jsem netrpělivá, až se hory zelenají a tráva modrá. Ten namodralý odstín trávy mám ráda stejně jako nazelenalý odstín nebe.

Patience, Guns N' Roses. Co mi touhle písní ta... prozřetelnost asi asi tak chtěla říct? :) Vlnivá písnička. Slash s hadem. A s kytarou. A ten rozbitý telefon. Taky jsem to jednou kvůli své netrpělivosti a naštvání udělala, ne tak dodupně, jen jsem s ním praštila a od té doby mám nejlevnější z těch v té době koupitelných. Je bytelný, ale už dost opoužívaný. Možná už si zasloužím nový. Nový mobil, to je takový symbol. Ne? :) Trpělivosti a radosti...