naší. Je milá, ladná, nádherná... ale tak ne, dneska nebudu plýtvat slovy.

Máme doma kytaru. Po celkem dlouhé době myšlení na ni se u nás objevila. A s ní ten zázrak, ladička. Dnešní doba je fajn, ať lajeme nebo leje, prostě je. I když se tou dobou dnešní přichází o mnohé zábavy v dobách dřívějších běžné, třeba jako o to ladění... máme zas jiné.

A tohle je taky skoro zázráček, zvlášť to přehrát, to se mi líbí.

No a teď už jen co s těmi prsty, aby se nepolámaly...

Oficiální stránky pana Karla Plíhala, na těch tahle není, anebo ji nevidím, ale jsou tu jiné a jiné a další a další... A kdo umí, umí.

A když já neumím, tak mám tolik možností kam hledět. A naslouchat... a tak dále. Až bych mohla pronaslouchat zbytek života :) Kdybych chtěla ;)