Přečetla jsem si článek pojednávající o tom, jak psát blog. Mám v této oblasti jeden veliký nedostatek (ty ostatní jsou snad menší). Ne že bych o něm nevěděla, ale protože vycházím sama ze sebe a ze svých chutí, tak proč bych šla proti nim a s nechutí dělala to určité něco, aby ze mě bylo to, co určitě nejsem.

Někde při nějaké společenské příležitosti, které jsem se ne moc aktivně účastnila, byl předhozen přítomným úkol spočívající v sepsání všeho, čím jsou. Tedy dcerami, syny, sourozenci, zaměstnanci, sousedy, pradlenami, uklízečkami, zahradnicemi, manikérkami, vypravěčkami... (koukám, jak se mi mnohem snáz píše v ženském rodě). Do té dlouhé řady bych si mohla zařadit i to, že jsem pekařka, protože peču, třeba buchty, i když takové ty pravé do Honzíkova ranečku jsem nepekla už dávno, mé poslední kynuté buchty byly buchtičky pod šodó.

Minulou neděli jsem si psala o nedělní buchtě, i vzpomněla jsem si při té příležitosti na říkanku o Tekle, která pekla. Na netu jsem ji nenašla, tu říkanku, ale našla jsem Teklu. Zjistila jsem tam, na naše jména. cz, že průměrný věk českých Tekel je 81 let. Osmdesát a jedno léto, chce-li to kdo takto. Libozvučné jméno Tekla pochází z řečtiny, vzniklo zkrácením ze jména Theokleia a znamená boží sláva. Zřejmě. Je boží sláva taky polní tráva?

Tekla pekla, pekla Tekla, a nejen ona, pekla taky Heidrun, o které čtu v knížce O spánku a mizení (autorkou je Katharina Hagena). Kromě spánku a mizení a dalšího mnohého je tam také o pečení. Heidrun pekla ráda a hodně. A byla to žena s tajemstvím. Ellen taky? Asi každá máme své tajemství... A asi skoro každá jsme někdy něco pekla, nějakou buchtu. Bavilo mě číst o tom, co všechno pekla Heidrun. Pekla tak často, že Ellen prohlásila: Co si na ni vzpomínám, vždycky zrovna něco pekla. Po téhle větě následuje v knížce soupis a popis toho, co Heidrun pekla. Štrúdly, mramorové bábovky, piškotové rolády, rybízový koláč s bezé, vrstvený piškotový dort s želatinou, který já neznám a nepovedlo se mi najít recept, zatím. Ne že bych se o něj nutně chtěla pokoušet, protože ani v té knížce ho kromě Joachima vlastně nikdo nechtěl, byl moc sladký. Joachim byl ale v některých chvílích pěkná potvora. Ráno, když se probudil, hrozně hlasitě zpíval, dokud nevzbudil Ellen. A její dcera Orla prý nikdy nedělala nic, co by v sobě nějaké tajemství neskrývalo. A tak když pekla citronovou buchtu, která hraje v knížce roli sbližovačky, zapekla do ní jedno Ferrero Rocher. To jsem ještě nevyzkoušela. A ani frankfurtský věnec, ten Heidrun také pekla, jak by ne. Recept na něj jsem našla snadno.

Jak je důležité nechat změknout máslo při pokojové teplotě, to bych taky jako Heidrun věděla, ale kynuté těsto přes noc kynout jako ona nenechávám, takže nenechám do rána kynout ani to, co jsem teď napsala :)