Chtěla jsem rozmotat zmateně zamotanou zákrutu a rozvázat uzel na kabelu, ale místo toho se mi na něm povedly další dva uzly. Pěkné. Začala jsem zoufat a zázrakem se rozplynuly. Kabel zůstal. Vede. Běží v něm energie ze zásuvky nad kredencem sem na stůl. Možná jsou někde skryté rezervy... ne? Energické. Energetické.

Kolikrát si říkám, jaké píšu hlouposti, no ale pak se kouknu vlevo vpravo vpřed a vzad a taky nahoru a dolů a co někdy někde vidím nebo slyším poletovat, no... no co. Noc. Včera jsem slyšela a viděla ponocného. Zvláštní, jak se někdo umí předvádět před davem a někdo ne. V kostýmu, v uniformě nebo bez.

Mám koupený dárek, než ho zabalím, tak ho využiju sama pro sebe. Je to kniha. Když budu listovat opatrně, půjde darovat. Snažím se o to. Už jsem si tu o ní psala, jmenuje se Šťastná máma (Meagan Francis). Pakliže si pamatuju, psala jsem poněkud přezíravě, poněkud ve významu jen tak trošinku. To jsem ji ještě neměla na dosah. Potěšila mě, ta knížka, ve skutečnosti. Je fakt hezkybarevná, vně i vnitřně, a je v ní fakt deset, číslicí 10, tajemství... no spíš rad pro spokojené mateřství. Možná pro život vůbec.

Podle toho desatera jsou pojmenovány kapitoly, namátkou: Méně je více. (Já vím, no, ale občas mi to musí někdo připomenout... občas opakovaně, prosím.) Některé si protiřečí: Dejte věcem volný průběh a Plánujte. (No co se dá dělat, dělat se dá to, co se dá, někdy se dá tak, někdy se nedá nijak.) Některé zní asi líp anglicky. Třeba ta o milostném životě. Matek. Mají všechny matky milostný život? Možná je fajn mít vůbec život. Odněkud se musí začít, aby se mohlo skončit.

Kniha končí doporučením: Napište si svůj vlastní šťastný konec. (Mohla bych si napsat scénář svého vlastního šťastného pohřbu. Mám totiž už dávno pradávno představu, že by se nad rakvičkou mou sešli ti, kteří pro mě někdy něco jistého nebo nejistého znamenali. Ne které, myslím opravdu kteří. Strašně ráda bych si poslechla, co by si ti chlapci povídali. A co by si o mně povídali. Řekla jsem, že bych v té rakvičce nemusela nutně mrtvě ležet já osobně? Mohla by být klidně prázdná. Mnohem zábavnější by bylo být někde za bukem a poslouchat. Případně se vznášet nad nimi (nedávno se nade mnou vznášel dron... tak asi tak).

V té knížce jsou jednoduché rady: jezte, spěte, pohybujte se, myjte si ruce... Ale i mnohoslovnější: V první řadě musíte dosáhnout stavu, že když se věnujete sama sobě, cítíte se dobře. Neobviňujte se...

Něco někdy někomu může znít tak moc samozřejmě, že si říká, že je absolutně zbytečné se o tom zmiňovat, ale někdy se někomu může stát, že zapomene nebo musí zapomenout i na takové triviálnosti, anebo na ně nemá dost sil, času nebo podpory od okolí. Možná nikdy nic není samozřejmé.

Knížka sice nevychází z reality naší místní, ale dost společného se najít dá, řekla bych. Jsem zvědavá, co řekne obdarovaná, až tenhle dar rozbalí a prolistuje.