Tak jsme se dočkali! I letos vyrážíme do Maďarského národního parku Hortobágy. Letos ovšem s tím rozdílem, že jedeme na podzim. Naším cílem jsou zejména tísicihlavá hejna jeřábů popelavých, kteří se ve zdejší pustě shromažďují před odletem na svá zimoviště. Není to tak dlouho, co byl hlášený stav snad sto tisíc jeřábů. To by bylo, aby jich na nás pár tisíc nepočkalo! Poslední domluvy a instrukce proběhly a teď už jen vyrazit! Složení naší tentokrát čtyřčlené výpravy je následující..Řidič a velký táta výpravy Martin, bavič Pavča, benjamínek Ondra a moje maličkost.

Abychom šetřili časem vyrážíme před středeční půlnocí. Cíl je jasný. Noční jízda do Hortobágy a stihnout ranní rozlet jeřábů z nocovišť. V parku je takových nocovišť více. Jeřábi se každé ráno v ohromných počtech rozlétají na posečená kukuřičná pole, kde si přes den hledají potravu. Martinův taťka se odtud nedávno vrátil a dal nám nějaké tipy na nocoviště. Cesta nám zpočátku utíká rychle. Pavča chrlí vtípky a peprné poznámky rychlostí samopalu. Mám dojem, že poslední dva týdny nedělal nic jiného, než si to na nás chystal. Kadence jeho prupovídek je jistě vyšší, než památné tatatatata.......

Nad ránem nás trošičku mele únava, ale cesta proběhla v pohodě. Navigačka nás provedla Budapeští jako nůž máslem a mi jsme před pátou na místě. Snažíme se ještě si trošku pospat, ale moc se nedaří. Z auta nás vytáhne nekutečně hlasité troubení jeřábů. Ačkoli je nocoviště od nás dost daleko, slyšíme troubení tisícu jeřábů a nemůžem se dočkat, až začne to velkolepé divadlo! Obzor na východě začíná rudnout a nebe už křižují ohromné klíny hus.

Je jich opravdu ohromné množství. Už se začínají objevovat první jeřábi. Proletují okolo nás a troubí na pozdrav. Je jich čím dál tím víc. Neskutečný zážitek! Jeřábů jsou tisíce a husí jako máku. Zkoušíme nějaké letovky, ale ještě je málo světla. Martin mi půjčuje svůj pentax se 400mm. objektivem. Cítím se jako Rosťa Stach a ke spokojenosti nechybí nic.

Rozlet pomalu končí mi projíždíme mezi poli, na kterých se již živí tisíce jeřábů. Fotím sluncem rozzářeného Pavču a Martina(to zelené opravdu není žabí hlen, ale velmi zdravý ječmen :-) )

Jsou velmi plaší (ti jeřábi) a vystupovat z auta se nedá. Kocháme se tedy při jízdě a občas zastavíme. Nad poli a pustou loví spousta dravců. Nejhojnější jsou káňata, ale je tu i spousta motáků pilichů. Máme toho už docela dost a vydáváme se do města Hajdůszoboszlo. Je to větší lázeňské město, kde máme domluvené ubytování v malém rodiném penzionu. Paní už na nás čeká. Zaplatíme si do neděle a jdem odpočívat. Mě s Ondrou to nedá a jdem si zkusit něco nafotit. Blízko pole na dráze pro motokáry postavené z pneumatik zpívá chocholouš. Okamžitě zahajujeme akci plížením kupředu. Jako krytí využíváme pneumatiky....

Chocholouš si udržuje pořád konstantní vzdálenost. Moc se mi ho fotit nedaří, ale risknu to a jeden snímeček vložím

 Večer ještě vyrážíme, abychom viděli návrat jeřábých hejn na nocoviště. Abych nezapomněl, celý den nám svítilo sluníčko a odpoledne se teplota vyšplhala až ke dvaceti stupňům, co víc si přát? Večer jdeme spát unavení jako koně a těšíme se na další dny. Jediná kaňka dnešního dne je pro mě zpráva, že Martin nevzal nabíječku na jeho Pentax a já budu zasejc pobíhat s ultrazoomem.

Sobotní ráno je kruté! Vstáváme o půl šesté a budíček nám dělá Pavča. No moc se s náma nemaže! Vyrážíme už za tmy. Dnes bychom rádi na rozlet jeřábů a rybniční soustavu Halasto. Rozlet j opět vyníkající. Skrýváme se za rákosovou stěnou a jeřábi tak protahují celkem nízko nad náma. Ještě je málo světla, ale ráno je kouzelné. Mlha tlumí světlo vycházejícího slunce a siluety troubících jeřábů a štěbetajících hus proletují okolo nás. Rákosí začíná zlátnout.........

S končícím rozletem míříme do vesnice Hortobágy. Jdeme nahlédnout do informačního centra. Prohlížíme nádherné fotky jeřábů a už se těšíme na rybníky Halasto. Zatím nás nikdy nezklamali, tak snad si to užijem i tentokrát! Začíná se oteplovat a vyrážíme soustavou rybníků cestou, která končí největším rybníkem Kondášem. Na prvních rybníčcích je spousta čírek obecných. Hodně se tady buduje. Nové pozorovatelny a koleje vedoucí až ke Kondáši dávají tušit, že se park snaží přitáhnout další a další návštěvníky. Přesto jsme tu téměř samotní. Z jedné mnoha pozorovatelen vidíme přeletovat několik kormoránů malých. Na upuštěném rybníce jsou stovky hus a kormoránů velkých. Všude okolo se z rákosu ozývá zvonivý hlas sýkořic vousatých. Na pozorovatelně svačíme a odpočíváme.

Cesta ke Kondáši je dlouhá a tak občas odpočíváme jen tak v podřepu jako Martin........

U Kondáše nám jako první padne do oka obrovská nová pozorovatelna a zděná konečná vlaková stanice. To je celkem síla. Zastávka, za kterou by se nemusela stydět leckterá Česká víska. Ovšem z pozorovatelny je rozhled úžasný. Pozorujeme stovky jeřábů až na druhém konci rybníka. Na bahnech jsou kulíci bledí, tisíce hus a bezpočet kachen. Výška pozorovatelny je opravdu pořádná!

Ještě fotím jednu z dalších nových pozorovatelen, které jsou spojeny lávkami na kůlech. Vypadají opravdu romanticky....

 Potom už po dřevěné lávce míříme k pozorovatelnám. Chvíli hledíme do hejna hus, když nám Martin hlásí hejnko sýkořic vousatých, které sbírají semínka rákosu přímo na chodníčku, kousek od pozorovatelny. V tu chvíli začínají fotografické žně. Ale ouha, chodníček je pro tři ležící střelce úzký, neobejde se to bez poznámek jako-dělej, foť, to je vůl, co dělá, proč nefotí......Prostě fotografická vášeň nás naprosto pohltila! V tuto chvíli mě hodně mrzí, že Martinův pentax je vybitý, ale co se dá dělat. Fotka na památku vznikla i z ultrazoomu...

 

 Ještě ale není všem úžasným zážitkům u Kondáše konec! Ondra hledí stativákem do široce roztaženého hejna hus a racků. Najednou hlásí, ty vole berneška rudokrká a dvě! Jako když do mě střelí, konečně po dlouhé době druh, který jsem ještě neměl možnost ve volné přírodě pozorovat! Užíváme si nasvícenou bernešku ve stativáku. Když natáhne krk, je jasné, že rudokrká se nejmenuje jen tak pro nic za nic! Parádička! Pozorování umocňuje volání kolih, které okolo nás chvílemi proletují. 

Vydáváme se na cestu zpátky. Slunce už je nízko a nasvěcuje v dálce se pasoucí vodní buvoly. Atmosféra  je jedinečná, tak aspoň takhle.....

Po návratu do penzionu jsme utahaní, ale spokojení. Připijíme na bernešku a těšíme se na zítřek. Ráno se nám z postele nechce, ale přece si nedáme ujít rozlet. Ten je jako i ty rána před tím úžasný. Sluníčko čaruje a jeřábí létají, létají a létají.......

Po rozletu vyrážíme za jeřáby do polí. Jsou místa, kde se jich na kukuřici živí stovky. Škoda, že se nedá přiblížit blíž, ale i tak je to parádní zážitek.

Často potkáváme většinou osamělou čtveřici jeřábů, ve složení dva dospělí a dva mladí ptáci. zřejmě půjde o rodinky držící se pospolu. 

A jak to dopadne, otevřou li se dveře auta????????

 

 Poblíž silnice právě probíhá boj dvou rozdováděných bažantích kohoutů. Snažím se je zachytit fotoaparátem, ale na mou techniku jsou příliš rychlí! Tak alespoň poměřování bažantích bojovníků.....

Sobotní odpoledne věnujeme prohlídce města. Je tu ohromné množství hotelů a malých penzionů. Holt termální prameny jsou zřejmě velké lákadlo. Zastavím se u jednoho pro nás zvláštního příběhu. Na klice policejní stanice, visí v igelitovém sáčku mobil. Nutno říct, že stanice je jen jakási trafika s nápisem policie. Je prázdná. Mobil zřejmě někdo našel a nechal ho tam. Když se po asi třech hodinách vracíme, mobil si tam stále vesele visí. To všechno na rušné ulici, kde projde spousta lidí. Nikoho ani nenapadlo si ho vzít. Nevím nevím, jestli by se u nás mobil na klice vůbec objevil, natož, aby tam zůstal :-)

Večer se balíme, ať můžem ráno brzy vyrazit. Chceme ještě naposledy mrknout na rozlet jeřábů. Ráno je tepleji než v minulých dnech. Slunce vytváří doslova krvavé červánky. Východ slunce zbavil celý obzor do ruda.......

Na jedné z hospodářských budov sedí sýček. Tahle maličká sovička u nás téměř vymizela. Máme z ní radost. A potom už poslední zastávka v parku Hortobágy. Naposled posloucháme troubení jeřábů a kejhání hus. Je nám jasné, že si tohle přírodní divadlo moc rádi ještě někdy zopakujeme. Tak jen tak na rozloučenou, jeřábí pero v pustě ležící.......