Druhý den vstáváme brzy ráno. Máme v plánu navštívit rybniční soustavu Halasto. Je to rozsáhlá lokalita, která má rozhodně co nabídnout! Takže rychlá snídaně, kafíčko a jedeme. Auto necháváme na malém parkovišti u zastávky vláčku, který rozváží turisty po rezervaci. My tvrdí chlapi vyrážíme samozřejmě po svých. Slunce se nebezpečně rychle rozehřívá a to je teprve ráno. Ale to nás nemůže zastavit! Jdeme po kolejích a už si tak trošku plánujeme, co všechno bychom mohli vidět! Kolem proletují volavky červené, kvakoši noční a rybáci bahení. Netrvá dlouho a vidíme první volavku vlasatou a volavky stříbřité. Exotické jsou pro nás i hejnka kolpíků proletující nad rákosinami.

Procházíme okolo odvodňovacích kanálů a v pozorujem drobné pěvce v rákosinách. Kromě i u nás běžných druhů nás překvapuje množství slavíků modráčků. Je jich tu opravdu požehnaně. Ozývají se zvonivé hlasy sýkořic a nám se tady začíná líbit čím dál tím víc! Moc rádi bychom viděli taky nějakou želvu bahenní, která se na rybnících vyskytuje. Ale ty jsou velice plaché. Občas se nám zdá že slyšíme silné šplouchnutí, jakoby se na slunci vyhřívající želva vrhla do vody, ale zatím žádnou nevidíme. Ale nakonec Ondrovi mladé oči objeví dvojici želv,vyhřívajících se suché větvi těsně nad vodou. Jsme nadšení. Fotíme, pozorujeme a užíváme si tyto nádherné živočichy!

Slunce už pálí opravdu solidně a každá zastřešená pozorovatelna je pro nás požehnáním. Daleko nejhojnější volavkou je tady volavka červená. Vlasaté volavky jsou běžné. Další tady poměrně běžným druhem je polák malý. U nás je nevidět, ale tady jsou malá hejnka snad na každém rybníku! Okolo nás prolétá bukáček a bukání jeho většího příbuzného bukače, se ozývá na několika místech.

Nádherným zážitkem je pozorování na rybníce, kde mají svou hnízdní kolonii kolpíci bílí. Desítky jich postupně zapadají do rákosí. Mezi nimi proletují kormoráni malí a velcí. Snažíme se také vypátrat nějakého ibise, ale na toho štěstí nemáme. Za to modráčků a sýkořic je tady až až!

 Moc hezká je rovněž kolonie rybáků baheních. Jejich plovoucí hnízda jsou rozprostřeny na hladině rybníku mezi hnízdy potápek roháčů. Někteří krmí a je u toho křiku jako v restauraci čtvrté cenové! Slunce nemilosrdně pálí a vysává z nás energii! K největšímu rybníku soustavy Kondáši, je to pořádná štreka! Využíváme každého stínu a v jednom altánu svačíme. 

U Kondáše nás potěší dvojice racků černohlavých. A taky konečně vidíme dokonce dvojici rákosníků tamaryškových! Tak další splněné přání. Ale zpáteční cesta to je opravdu brutus. Obrovské horko nás ničí, ruce spálené, nohy taky a Dave to je takové malé rajčátko! Přesto poctivě prohlížíme vše co má peří. Volavky červené, vlasaté, modráčky ,rybáky bahení a další u nás vzácné druhy už téměř ani nevnímáme. Rovná hráz rybníku se nám na konci slévá a vlní a nám to připadá, že se se vůbec nepřibližuje.

 Ale konec dobrý, všechno dobré! Nakonec nám i ten ibis vyletí z rákosiny. Takže Halasto naprosto parádní. Utrmácení a  zničení se vracíme do kempu. Dáváme si kafíčko, svačinku a odpočíváme . Máme ještě v plánu zajet k Nagyivánu omrknout mandelíky.  Na drátech vidíme hned dva. Pozorujeme je než odletí a pokračujeme směrem k odbočce na Nagyiván .Všude létají poštolky rudonohé, vlhy, ozývají se strnadi luční a jako bonus se nám na sloupu elektrického vedení ukazuje sýček.

V kempu pozorujeme ťuhýky menší, k večeru začíná zpívat slavík tmavý. Po desáté se přesouváme k termálnímu bazénku. Na břehu postavené pivečko a vínečko, naložení v bazénku, to je naprostá paráda. Nevím jak dlouho bychom tam vydrželi, kdyby nám ho správce po půlnoci nevypustil. Nad náma svítily hvězdy a my se cítili naprosto bezstarostně! Myslím, že popis této dvouhodinovky by s přehledem vydal na samostatný článek!  :-) A potom už do hajan.....