Ohnivá koule rdousí mé hrdlo.
Srdce stávkuje, v prachu si sedlo.
Palčivou bolest cítím ve své hrudi.
Oheň dál plápolá, nejspíš se nudí....
A tak mě trýzní a tak mě prudí.
Srdce mi vyhnalo z ohnivé hrudi.
A tak dál plápolá a tak dál doutná.
Pomalu se srdce krkem vzhůru souká.
Jakoby vyskočit mělo a zasadilo mi ohnivé dělo.
Komu by pak s popáleným krkem mluvit se chtělo?
Možná jen bláznovy, možná polykači ohně.
Srdce mé stvořilo se z čistého ohně.