Zase sama na tom samém místě.
Hlavou dolů, pocit beztíže.
Celá pryč ze světa, takový jaký je.
Bez sebe, bez soucitu.
Schovaná v úkrytu.
V nicotné temnotě noci s drobením pozhasínaných hvězd.
A stopy lidí co kráčeli tudy kdysi se mnou.
Tiše s vykřičenými hlasivkami pěji si píseň svou.
V myšlenkách na dny předešlé mraky na nebi řídnou.
Jako by, nyní u země tíhnou.
Mlhou kráčím si sama.
Mokrá je tráva.
Mokrá a ladná.
Ladná však myšlenka žádná, tak krásná, že hlavu vzhůru by mi vrátila.