Nejspíš znovu upadám do hlubokých myšlenek.
Mé tělo leží těžce na posteli, z očí mi stékají slzy po tváři. Je šero až mě z něj bolí oči, lehám si na bok a vlasy si pokládám za sebe na polštář, některé mi spadají do obličeje. Stále přemýšlím.
Jsem přímo pohlcena svými myšlenkami.
Jsou temné jako dnešní den. Kéž bych byla jen v tom svém snu. Kéž v jiné realitě. Mít tak dva životy. Asi zemřu.