'Na soukromé školy chodí akorát flákači, co jsou moc hloupí, aby zvládli veřejnou školu' říkávala jsem si spoustu let a s opovržením v očích pohlížela na studenty soukromých vysokých škol. A o pár let později...

Jak asi spousta z vás ví, vystudovala jsem bakaláře na Vysoké škole ekonimické v Praze, na Fakultě mezinárodních vztahů v oboru Podnikání a právo. A možná je to školou, možná je to mnou a možná je to tak půl na půl. Ale bylo to v podstatě utrpení. Samozřejmě největší podíl na tom mělo to, že mě to obor opravdu nebavil. Ale myslím, že z části na tom má vinu i škola, protože to prostě byla těžká nuda. Samozřejmě tak to ve škole bývá, ale třeba na marketing a management jsme měli skvělé učitele, kteří to fakt dokázali podat dobře. Ale to bylo tak jediné. Shrnuto a podtrženo, na té škole jsem trpěla.

Na magistra jsem chtěla jít studovat marketing. Na VŠE se dá studovat jako vedlejší specializace (na kterou bych se ale nedostala přes podmínky), na UK jsou nějaké marketingové obory (tam mi ty předměty přišly divné) a pak asi jediné, co za to opravdu stojí, je Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Jenže jak asi chápete, do Zlína se stěhovat nehodlám. Podala jsem si tedy přihlášku do Plzně na nějakou ekonomiku, pak na VŠE na Fakultu podnikohospodářskou a na Vysokou školu ekonomie a managementu - soukromku. Přemýšlela jsem, že bych zkusila tu VŠE ale rozvrh mi vycházel na 4 dny v týdnu samozřejmě nejlépe uprostřed dne,aby člověk nic nemohl a já jsem odmítala skončit na magisterském stupni s prací, abych čučela ve škole a ještě se učila nudnou teorii, ze které mě 80% nezajímá. Nebudu trávit další dva roky něčím, co mě nebaví. 

Tak jsem se rozhodla, že zkusím tu soukromku... Předměty tam vypadaly zajímavě, škola moderně a je možnost zabývat se zde novými médii, což já jsem chtěla hlavně. Můj cíl je totiž dělat social media a tady se to prostě tvářilo, že bych se k tomu mohla i dostat. Škola na mě udělala poměrně dobrý dojem s tím, co nabízí a za jakou cenu. Ovšem nevýhoda je, že jako student s nejnižší cenovou úrovní musíte plnit různé věci, aby vám ta úroveň vůbec zůstala. Základem je splnit 50% docházky/50% kreditů/průměr a k tomu studijní aktivity na škole. Pokud bych si připlatila, nemusela bych se starat o nic, ale... to radši udělám pár věcí a ušetřím si. Stejnak jsem i na VŠE dělala různé studentské aktivity a to dobrovolně. Tak proč je nedělat i tady? 

Samozřejmě mám docela obavy, protože prostě soukromým školám úplně nevěřím. Jedna skupina lidí tvrdí, že ta škola je příšerná byrokracie apod. a druhá zase, že je ta škola skvělá. Kde je ta pravda, si budu muset zjistit sama. Myslím, že ta úroveň studia by nemusela být úplně špatná a když už nic jiného, aspoň tam nebudu muset chodit tak často. Jedna z věcí, co mi vyloženě vadí, je nejistota. Nevím co můžu a nemůžu, aby po mně náhodou nechtěl někdo něco doplatit. A taky mi vadí, že vůbec nevím, co všechno je třeba splnit. Ale úvod do studia teprve budu mít, tak třeba se to tam všechno dozvím. Ale například jedna slečna mi říkala, že až v červnu jim oznámili, že vlastně do konce prváku musí mít naše cenová úroveň hotové písemné státnice. Wtf? A já právě nechci, aby mi na konci roku řekli, že jsem vlastně ještě měla udělat tohle a tamto, ale nikdo se mi to neobtěžoval říct. No holt byznys v tom bude, ale na mě si nepřijdou. Já si všechno zjistím. 

Zatím mi tedy na této škole vadí pouze to, co se týče ekonomické stránky. Jinak se na novou školu dost těším. Máme trimestry, ne semestry, se třemi předměty, ze kterých se dělají zkoušky v lednu, v březnu a v červnu. Přijde mi to fajn. Lepší, než skládat 9 zkoušek za jeden měsíc. Také je zde spousta termínů na zkoušky a to i o víkendy. Rozvrh mám daný, ale vůbec mi to nevadí, protože je to jen 2 dny v týdnu hezky od rána (a ne od 4 odpoledne jako na VŠE). Také máme možnost volit si praktické aplikace (něco jako mimosemestrální přednášky), které jsou poměrně dost zajímavé. Teď mám zapsané Google Analytics a mediální komunikaci. Také to vypadá, že se na škole pořádá dost zajímavých akcí. Byla jsem například už na jedné přednášce s Carrie Kirsten a Janem Mühlfeitem nebo na workshopech na téma rozhodování a prezentování. 

 Abych to tedy shrnula, po akademické stránce od školy očekávám poměrně dost. Bojím se tedy, abych nebyla zklamaná, ale jak říkám. Když už by to nebylo bůh ví co, aspoň tam nemusím chodit moc často...  Chtěla jsem tenhle článek napsat proto, abych schválně mohla po nějaké době posoudit, co jsem čekala a jak je to doopravdy. Možná toho o škole napíšu víc, protože mi přijde, že se nikde nedá moc dozvědět a stránky VŠEM jsou poměrně komplikovaně strukturované.