Zářijový týden

 V pondělí měla Andrea praxi, já si dělala svoje povinnosti. Nahlásila jsem se na nástup na studentské ubytování a tím to haslo. Jen jsem musela strašně dlouho čekat, než to uklizečka vyklidila. Později odpoledne byl další program. Se studentskou unií se konaly seznamovací hry, skupinové práce po několika stanovištích. Nic hrozného to nebylo, na stromech měli otázky ve švédštině, kde vždy jeden vedoucí skupiny překládal, a my tipovali odpovědi. Na závěr se vyhlašovaly výsledky. Na tomhle mě zaujalo to dvojjazyčné provedení. Úplně mě to unášelo, jak plynně přechází z jednoho jazyka do druhého. Až se skoro stydím, že my Češi už ani pomalu neumíme slovenštinu. I ta uklízečka štěbetala anglicky! Vím, že to nemohu srovnávat, ale cítím tu markantní rozdíly.

Ale vrátím se k mému ubytování. Žiji v prostorném pokoji, kde kuchyňka je zabudovaná jakoby ve skříni, další skříň je šatní a poslední vyloženě s kokovými šuplíky na hadry. A sociálku mám také, ovšemže se sprchou. A protože jsem věděla, že jsem vyfasovala úplně nové v originálu zabalené duchny, musela jsem si koupit povlečení i s prostěradlem. Vybrala jsem si pěkné, zrovna v akci strakaté makaté povlečení. A ještě pár nezbytností i s jídlem. Sranda byla, když jsem večer po nákupu došla, vybalovala a užuž byla zabydlená a ještě se chopila štětky na wc. Mrknu do koupelny a já tam vyfáslou mám! "Shit!" Takže další věc a starost: vrátit to a vzít peníze.

Dneska v pondělí byl docela náročný den. Od 10.15 – 17h jsme měli výtvarku. Bála jsem se toho, nevěděla, jak to bude fungovat. Ale nakonec to bylo vcelku v pohodě. Jedna učitelka mluvila švédsky, druhá anglicky a navzájem se doplňovaly. Měla jsem tak možnost vidět i švédské studenty. A společně jsme i pracovali a vyráběli. Takže člověk se i vyřádil, po kreativní stránce :-). Měli jsme obědovou pauzu a ještě "kafovou." A ve finále, když už jsme s holkami šly na byt, tak už jsem byla uťáplá. Bolela mě hlava, ještě jsem musela vyměnit štětku, dokoupit si jar a hurá vydechnout. Ale když to tak shrnu, potěšila mě Ezgir, která říkala, že má neslyšícího strýce a také používají znakový jazyk. Říkala, že jej umí. A dokonce mě pochválila, že mluvím lépe jak minulý týden. Na to jsem se zašklebila, že jen sem tam se chytám. Ale nenechala si to vymluvit a ať se nebojím ptát. Tak jo, kompliment beru :-).