"Holky, já jsem tak ráda, že jsme se sešly a že vás tady mám...."

Já taky. A moc. Už jen proto, že si tak rozumíme, že si tak notujeme.

A je mi naprosto fuk, kdo si o tom co myslí :-)

"Já jsem tak blbá, proč to dělám, proč se snažím se pro něj rozkrájet, najít si ten čas, když on má pořád "tak moc práce"?

Jooo, kočko, to já taky nevím.

"Sakra, on si vůbec neuvědomuje, že jsem pohřbila desetiletý vztah, abych mohla být s ním?"

Asi ne. A nebo ano, ale bere to příliš samozřejmě. No proč ne, když mu člověk dává najevo, že je pořád ready, vždy připraven chápat, podpořit, rozumět..

"No jo, já jak ta k*áva přiletím domů z práce, oholím se úplně všude, navoním, nachystám byt, převlíknu postele, aby byly krásné a voňavé...."

"Jo, je mi to jasné.. a přijde pan česnekáč... cibulák.. neoholen... co?"

"No, nebo tak. Přijde pan  zpoceňák.. neoholen.. a uuu, zlato, mám chuť.. a já jak ta pipka mu to hezky udělám.. a že já nic.. no a co, komu to vadí, že..."

Jojo, pobavila jsem se, zasmála jsem se. Ale chápala jsem a chápu.

Neodsuzuju. Jen rozumím. Tak, co děláme, sakra, špatně?!