Počasí dnes tedy bylo opravdu jedna báseň

Včera jsem se radovala z padajících vloček a dneska - humus. Obzvláště naše městečko vypadá nelibě zavalené tou odpornou hnědou břečkou.

V tom největším slejváku jsem byla nucena dnes vyrazit do ulic. Jdu si takhle po chodníku a najednou hups a jsem bez podpatku! Chjo, to byl taky nápad kupovat si kozačky s podpatky. No a protože jsem žena činu, tak - přestože necucám Mentos - jsem zkrátka urvala i podpatek na druhé botě. Samozřejmě tím myslím takové ty gumové spodky

Pokračovala jsem dál na těch dutých krychlových kvádříkách a sníh mi přitom zalézal dovnitř. Vypadalo to skutečně úchvatně - jedna noha na špičce, pata 20 cm nad zemí, druhá rovně. To vše záleželo na tom, kolik namrzlého sněhu se mi dovnitř zůstalo a kolik jsem dokázala při chůzi oddupat.

V rozčilenosti jsem si začala povídat sama pro sebe, resp. začala jsem nadávat na počasí, přičemž mi z pusy vylétla taky věta:"No, to je úžasný počasí, to by se fakt jeden zamiloval!" Načež se za mnou ozvalo:"Třeba do mě?" Uf, to jsem se lekla!

Otočím se a za mnou chlap.........no, myslím, že nebýt zadaná, tak bych si dala říct Ale protože jsem dívka stydlivá, jen jsem se tak nějak přiblble zakřenila (= úsměv) a odhopkala pryč.

Ale ten frajer dokázal, že se mi v tu chvíli zlepšila nálada o 100 % a za to má můj dík!