Ahoj. Jo, jasně, já vím, že jsem v poslední době nenapsala žádný dobrý článek, ale, prostě jsem neměla o čem psát. Nedělo se nic zajímavého, takže jsem vás projistotu nechtěla otravovat nejakýma hloupýma kecama ve stylu: "No, dneska jsem se děsně nudila. Četla si a sledovala televizi." Jistě chápete, že tohle bych vám fakt udělat nemohla .  Ovšem v něděli (já vím, že je to dávno a od té doby jsem nějaký ten článek vypotit mohla, ale promiňte) mě zavolala ráno kámoška, že jede s rodičema na nějakou pouť a jestli bych teda nechtěl jet s nimi. No, chvíli jsem nevěděla co na to říct a už jsem se chystala odmítnout (Jelikož pouťe mě nikdy moc nebraly a všechny ty kolotče a tak, většinou mi z nich bylo jenom špatně.) , když v tom (ani nevím jak se to mohlo stát) ze mě prostě vypadlo : "No jasně, tak kde a v kolik?" . Hele, já to fakt nechápu, tohle jsem říct nechtěla. Už nebylo cesty zpět, takže jsem o půl jedenácté čekala před domem, kde mě vyzvedli a jeli jsme. Překvapivě jsem se dobře bavila (nejspíš jsem bylanějak podvědomě nadšená z toho, že mi dělá společnost pro změnu někdo lepší než kniha a televize) a dokonce jsem se kamarádkou nechala přemluvit a vlezla s ní na ten největší a nejhrůzostrašněji vypadající kolotoč, ze všech. Samozdřejmě, že jsem byla naprosto vyděšená a neustále jsem litovala, že jsem se nechala tak rychle překecat. A víte co? Bylo to naprosto neuvěřitelně úžasné a tak jsme tuto atrakci absolbovali celkem třikrát. Řeknu vám, kdyby to nebylo tak drahé, šla bych ještě . Když jsem se teda pořádně vyblbly (píšu tvrdé y, jelikož jsme se pochopitelně blbly jenom já a kámoška, ne její rodiče :)) a už a dospělí zaveleli, že se jede domů, byla jsem fakt smutná. Nechtěla jsem, aby to skončilo, tak dobře jsme se bavili a teď mám jet zase domů? Za svým nudným bratrem, za nudnou televizí, za tou neuvěřitelně tichou domácností? Ne, prostě NE! Kámoška byla naprosto nadšená, když jsem jí řekla, ať u nás přespí. A tak si doma sbalila pár věcí, políbila mámu na tvář a už se mnou upalovala na autobus. Náš plán byl : večer kino a zítra nákupy. Do kina jsme samozdřejmně šly, na film Zatím spolu, zatím živi. Já se teda u filmů většinou nesměju, prostě jen tiše sleduju, ale protentokrát jsme se s kamarádkou smály jak malé . Četla jsem na tuhle komedii už pár recenzí a všichni ji jenom vychvalovali, tudíž jsem čekala, že by to mohlo být dobré, ale bylo to mnohem lepší! Vážně, neváhejte a běžte na to ještě do kina! Za tmy jsme se tedy doplahočili až k nám domů, úplně zmrzlé, ale přesto dobře naladěné. No, a pak jsme si tradičně povídali až do noci, než jsem obě usnuly. 

Hned ráno, když jsme se trochu probraly a vzpamatovaly, jsme vyrazily do města. Na ledovou tříšť, na "hambáč", do "Háemka" a posedět si na sedačce v nákupním centru. Chvilku jsme jen tak tiše seděly a přemýšlely a já jsem naráz vyhrkla : "Víš co? Poďme na něco do kina, prostě jen tak!" myslela jsem to ze srandy, protože v kině jsme přece byly včera. Jenomže, než jsem stihla vše zvrátit, kamarádka už mě za ruku táhla do výtahu a najednou si prohlížela program kina a za chvilku už držela v ruce dva lístky na film, který začínal za 2 minuty. Na film, na který jsem taky četla recenzi (já jsem na ty recenze prostě ujetá) - Počátek. Moc dobře jsem věděla, že to bude skvělý film, a tak jsem tedy byla celkem ráda, že jsme do toho šly. Stihly jsme to, což byl skoro zázrak. Film byl mě zpočátku nějak extra nezaujal, protože mi připadal poněkud matoucí a já jsem po prokecané noci, kdy jsem toho moc nenaspala, nebyla schopná nějak rychle reagovat. Ovšem, za chvilku už jsem seděla předkloněná a sledovala film s otevřenou pusnou (teda, skoro :)). Musím říct, že když jsme se potom pomalu ploužili z kina, byla jsem ještě dlouho otřesená a nad tím filmem jsem přemýšlela ještě celou cestu, k nádraží. No jo, kamarádka mi odjela, ale bylo to fakt super a moc jí za to děkuju .  Film Počátek je jeden z nejůžasnějších filmů, které jsem kdy viděla. Je tak geniální, originální, prostě skvělý. Komedii Zatím spolu, zatím živi poslal tento film naprosto ke dnu. A to je teda, co říct, když vezmu v úvahu, jak moc se mi líbila. Už je sice čtvrtek, ale pořád mám neuvěřitelnou chuť zajít si na Počátek do kina ještě jednou. Nojo, ještě jsem nezažila, aby mě nějaký film takhle ohromil . 

Mějte se!!