Končí škola. S posledním zazvoněním úlevou vydechnu, popadnu tašku a utíkám do šatny. Chvíli mi trvá, než najdu ten správný klíč od své skříňky, ale po krátkém zápolení se zámkem se úspěšně dostanu dovnitř.  Z vrchvní přihrádky vytáhnu mp3ku, kterou si rychle přetáhnu okolo krku a sluchátka strčím do uší. Přehodím přes sebe bundu, kterou bych raději už měla nechat doma a pořídit si jinou, ve které nebudu vypadat jako totální idiot, ale nedokážu se překonat a jít do obchodu a nějakou vybrat. Spěšně zamávám kamarádkám, které stejně jako já utíkají na jediný autobus, který jezdí od naší školy jednou za uherský rok. Autobus už je dávno na zastávce, lidi do něj nastupují, doslouva se cpou dovnitř. Utíkám, utíkám jak nejrychleji umím. Noha mi v botech na podpatku každou chvíli škobrtne, až se divím, že se ještě neválím po zemi. Dobíhám autobus, chytám se dveří a skáču. Uvnitř je neuvěřitelná spousta lidí, kteří se na sebe tlačí a strkají. Sundávám si rozcuchané vlasy z obličeje a prudce dýchám. Jestě stačí příběhnout pár štastlivců, než se dveře vozidla nadobro zavřou. Autobus se rozjede a já, štastná, že jsem to stihla, se zaposloucávám do písničky od Avril Lavigne. Vystoupím u náměstí a jdu do knihovny. Otevřu masivní dřevěné dveře a čekám, než přijede výtah. Ve čtvrtém patře sídlí "čítárna", vejdu tedy do ní. Okamžitě mě do nosu praští vůně nových knih, nebo spíše v tomto případě nových časopisů. Jdu k polici na pravé straně a seberu z ní časopis. Pohodlně se usadím do křesla a čtu si. Vlastně vůbec nevnímám text, přemýšlím o nečem úplně jiném. Nedá se to vydržet.Odcházím. V pekárně si koupím rohlík - oběd - a jdu do parku. Cestou potkám spoustu lidí ze základky. Divně se na mě dívají. Nemám je ráda, proto se na ně dívám úplně stejně. Kriticky zhodnotím (v duchu) outfit bratrovy spolužačky, které je prosím pěkně čerstvě třináct let a je zmalovaná jako, kdyby jí snad bylo osmnáct, na nohou má boty s 10cm podpatky a drží se za ruku s klukem, kterému bude asi tolik let kolik mě :). Moc milá slečna, nemyslíte? Přijdu domů, švihnu tašku pod stůl a zapnu pc. Chvíli se nudím, nevím co dělat. Dneska mám až moc času, je to divné a trochu ěm to štve. Já vím, tolik jsem se těšila, až budeme mít oddych, ale teď mě to nějak moc nezajímá. Udělám si úkoly do angličtiny a francouzštiny. Stmívá se. Jdu si udělat kafe. Pustím si film, protože to vypadá, že dneska usnu brzo - měli jsme ve škole dlouhý den. Film se jmenuje Zelený sršeň, jen doufám, že to nebude blbost. Není. Je to skvělý film! Směju se od začátku do konce a zasnu nad špatným hodnocením na csfd. cz. Fakt nechápu, kdo to hodnotí.