Zima. Zima. Brrr... Je tu velká zima. Sedím zabalená v dece, popíjím čaj a sleduju filmy. Mám zvláštní pocit. Nějak se nemlžu vyrovnat s tím, že začínají prázdniny. Mám naráz tokik volného času a tak málo povinností, až mě to zaráží. Celý půl rok jsem jela naprosto naplno. Neustále jsem se učila a učila a pořád byla v jednom kole. Stěžovala jsem si, jak málo času mám, že nic nestíhám a že bych si taky konečně ráda sedla a četla. Pravda je, že jsem od začátku školního roku nepřečetla ani jednu knížku (kromě povinné četby). Připadá mi to skoro neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Včera jsem se ovšem tak nudila, protože jsem neměla žádné učení, takže jsem si konečně sedla a četla. Doslova na jeden nádech jsem přečetla tři knížky a skutečně skvěle si odpočinula. Takových chvílí jsem měla dříve spoustu a teď jsou pro mě vzácné.

Nemůžu pořád uvěřit tomu, že už máme za sebou první půlrok. Když se člověk pořád jenom něco šprtá a někde lítá, čas se splaší a žene se kupředu doslova mílovými kroky. Ale zvládli jsme to. Sice mě to všechno stálo spoustu úsilí a nervů, ale rozhodně se to zatím vyplatilo. Získala jsem spoustu úžasných přátel a rozhodně jsem taky pomohla rozvíjet sama sebe. Už nejsem tak stydlivá, protože jsem pochopila, že s tím se opravdu nedá žít a navíc si myslím, že jsem celkově psychicky odolnější. Vždycky jsem byla strašně nervní člověk. Vyletěla jsem kvůli každé blbosti. V každé špatné situaci jsem hned přemýšlela jen nad tím, jak je všechno strašné. Snažím se to změnit. Je to těžké, protože tuhle povahu máme v rodině tak trochu všichni. 

 Nedávno jsem viděla film Jíst, meditovat, milovat. Zprvu se mi na to dívat vůbec nechtělo, jelikož všechny recenze, které jsem o tom četla byly spíše kritické a film byl celkově poměrně špatně hodnocen. Nakonec však zvítězila moje zvědavost. Chtěla jsem vidět příběh, o neuvěřitelné cestě jedné odvážné spisovatelky, který byl navíc naprosto pravdivý. Byla jsem nadšená. Fakt. Většinou tady takové filmy odsuzuji velmi krutě, ale tento na mě udělal pěkný dojem :). Dokonce jsem začala i přemýšlet, že bych si přečetla knížku. Pšššt. Hlavně to neříkejte mojí nejlepší kamarádce, protože ta by to považovala za nevěru našemu pohledu co se knih týče. Prostě a jednoduše jsem se zamilovala snad do všech filmů o neuvěřitelných cestách, dobrodružstvích a úspěších. Je to snad tím, že neustále doufám, že snad i mě něco takového potká? Jsem prostě naivní. Já to vím, ale nemůžu si pomoct. Tolik mě to všechno láká. 

Včera jsme měli vytoupení na náměstí a musím říct, že to byl pěkný trapas. Kromě toho, že mě viděli asi všichni, kteří mě rozhodně vidět neměli, jsem navíc prochladla a dostala slušnou rýmu. Zítra mám jít na ples, asi budu vypadat s červeným nosem jako bezva kus, že? Kromě toho se ovšem moc těším na Vánoce :) :). Štědrý den by měl splnit má přání, už z toho důvodu, že jsem si všechny dárky vybírala sama :D. Bohužel stále nevím, co bude na Silvestra. Nechtěla bych tvrdnout s našima doma na zadku a sledovat v televizi Mejdan roku. Kdyby došlo na nejhorší, už jsem vybavena. Mám půjčené v knihovně skvělé knihy, takže si mlžu popřípadě číst. Koneckonců jsem to tak udělala i loni. :) 

Mějte se!!!!!