Dneska jsem vážně totálně vytočená. Je tu spoustu důvodů proč. Nemoc, škola, bratr. Od pátku mě bolí v krku. Myslím, že mám angínu. Pátek si pamatuju jako velmi zmatený. Od rána jsem měla zalehlé uši a motala se mi hlava. Po třech hodinách ve škole, kdy jsem překonávala chvíle, kdy mi bylo špatně, jsme šli do kina. Nudný zdlouhavý film mě zbavil posledních sil. Místo ke kamarádce jsem šla domů a celé odpopedlne prospala. To ale bude v pohodě. Nejhorší je, že mi minulé úterý praskl řetízek na rovnátkách. Asi nechápete, ale to nevadí. Proto se mi zuby tahnou tak nejak tak kam nemaji a vcelku dost to boli. Řekla jsem si, že to vydržim, protože jsem nechtěla doktorku zbytečně otravovat a navic mam jit ve stredu na prohlidku. Bohužel, nemuzu jit s angínou na rovnátka, takže to vypadá, že to budu muset vydržet až do přístího týdne. Bože, já jsem takový smolař! Kvůli tomuto mám pěkně debilní náladu a jsem na všechno naštvaná a nedůtklivá. Štve mě, že můj bratr je totální idiot a strašně ho baví mě provokovat. Hraje si před rodiči na neviňátko a ve skutečnosti je to totální prolhaný hajzl. Kdybyste ho slyšeli, s jakou jistotou a odhodlaností vypráví rodičům lži, až se mu od huby práší, nemohli byste se mi divit, že ho chci chytnout pořádně pod krkem a praštit ho, aby se laskavě zklidnnil, hajzl jeden! Ten jeho výtězoslavný úsměv mě úplně zabíjí. Copak může člověk vyrůstat v takové nespravedlnosti? Už mě nebaví být tady za tu starší a zkušenější. Je to oblíbený argument rodičů, ale je to totální kec! V jeho věku jsem už nebyla dávno naivní malá holka, kterou každý musel vodit za ručičku jak idiota. Vždyť můj bratr je absolutně závislý na pomoci našich. Speciálně na mamčinu. Je to mamináč. 

Zítra musím do školy, a to i přesto, že jsem nemocná. Máme na sedm. V pondělí vražedné, že? To znamená vstávat v 5:30 a běžet na autobus. Většinou ještě spím a probouzím se až ve škole. Navíc se teď bezvadně posouval čas, takže se neskutečně těším, až zítra polezu ve 4:30 z postele, potichu, abych nevzbudila bratr, který bude spát až do sedmi, na zada si hodim tu tezkou tasku a pujdu do školy. Pak mě bude čekat projev, který s bolavým krkem doslova odtrpím a pak poletím k doktorce. No, že mi závidíte?! Chtěla jsem jít dneska spát brzy, abych si alespoň trochu pomohla a vyspala se, jenomže bratr se rozhodl dělat úkoly přesně v mém pokoji a vzhledem k hlasité hudbě asi opravdu neusnu. Protože jsem byla už úplně v konci a musela jsem to někomu říct, šla jsem sem. Napsala tento článek a je mi líp. Teď si udělám horký čaj, vykopnu bratra, ať si de klidně stěžovat mazánek a pak budu konečně spát....

 na téhle písničce jsem závisla.. asi víte, kde jsem ji slyšela :) nechejte si to pro sebe ;)