Trochu jsem zaspala. No, možná trochu víc, ale člověk se prostě stejně musí jednou zase probudit, takže na tom zas až tak nezáleží.  Celý rok jsem se těšila na letní prázdniny, v červnu jsem už málem šílela a myslela si, že se snad nedočkám. Najednou z ničeho nic jsem odjela do Anglie. Ne nadlouho. Upřímně celé prázdniny si říkám, že bych chtěla jít do školy. Nemám ráda poslední červenec., prostě z principu. Strčí vám do rukou jakýsi oficiální papír, s úsměvem vám zamávají a pak když se najednou nedíváte, tak si všichni oddechnou, nasednou do aut a postupně opouštějí republiku jako na běžícím pásu. Když jsem se vrátila z Anglie byla jsem ve škole už jen pár dní, kdy jsme prakticky nic nedělali a jenom si užívali. Byla to paráda, z toho důvodu se mi ani nechtělo začít prázdninovat. Člověk není zvyklý mít tolik volného času a jak jistě víte, všeho moc škodí. První týden si připadáte jako v ráji. Vstanete si kdy chcete, najíte se kdy chcete a pak prostě jen děláte co chcete. Je to jednoduché, prosté. Nebo spíše jednoduché, prosté s otazníkem? Řekněte, co jste dělali celé prázdniny? Každý koho znám se snaží mermomocí předstírat, že si se svým časem dokáže perfektně naložit, že tráví celé prázdniny na nohou a že se báječně baví. Ehm.. Nechci samozdřejmně říkat, že prázdniny jsou totální nuda, že prosedíte tísíce hodit u počítače a nemáte co dělat. Znám taky lidi, kteří si dovedou poradit a neplýtvají časem jen tak pro nic za nic. Zhruba polovinu prázdnin jsem strávila buď někde na chatě nebo v zahraničí a proto jsem se snažila najít nějaké smysluplné využití zbývajícího času. Hledala jsem brigádu, už od jara. Jak idiot jsem lítala po městě a obtežovala prodavačky, jestli náhodou neberou brigádníky, rozesílala e-maily a odpovídala na nabídky. Nevím jak ve vašem kraji, ale u nás sehnal letos brigádu jenom opravdový šťastlivec. Kamarádka  měla pefrektní brigádu a nabízela mi, jestli bych nechtěla pracovat s ní. Upřímně jsem vůbec nedoufala, že to bude mít nějaký výsledek, prootže takových přátelských nabídek jsem už dostala. Taky že to žádný výsledek nemělo. Práci jí sehnala maminka, která ve firmě pracuje. Když se kamarádka ptala šéfové, jestli by někoho vzali, tak jí bylo řečeno že ne, že dávají brigády jenom dětem nynějších zaměstnanců. No jako nenaštvalo by vás to? Moji rodiče mi žádnou práci zajistit nemůžou , bohužel, ale neříkejte, že bych taky nedokázala lepit etikety na potraviny. 

No, to jsem zase chtěla napsat jeden pozitivní článek o tom, jak jsem se válela na jedné úžasné pláži a byla naprosto šťastná, ale bohužel jak to v mém případě většinou bývá, jsem se zase rozkecala na jiné téma. Tohle léto bylo náhodou parádní. Sice jsem se válela na kamenité chorvatské pláži místo na oné vysněné písečné pláži někde na Maledivách s velkým slamákem na hlavě, koktejlem s ruce a opáleným krasavcem po boku, ale tak nějakou po česku (a s řízkem v kapse) se mi tam líbilo . 

giselle^{** (nechápu proč jsem si vybrala takovou debilní přezdívku!)}