chtěl bych poděkovat a zároveň se omluvit všem, co si museli přečíst předchozí článek..  je to trochu ironie, proto sem dávám tuhle písničku, ale i když jste mi  moc neporadili (což mi samozdřejmně vůbec nevadí), tak jsem došla k jednoznačnému rozhodnutí.. a to takovému, že když budu věčně sedět doma na zadku a říkat si, jak je mi smutno, tak se asi nic zajímavého nestane :)

děkuji♥