Mráčky si po nebi plují líně

a malé lesní víle Evelíně.

Zacuchal jarní vánek vlásky.

Sedla si do trávy u říčky,

pomalu malými prstíčky

rozmotat chce tu motanici.

Měla být večer v lese

na slavném vílím plese.

Pláče, že nedala ve větru

vlásky si pod čepici.

Stmívá se a zvonky vyzvání

pozvánku na vílí plesání.

Uviděl vílí trable měsíček,

stříbrným hřebenem rozčesal vlásek po vlásku.

Posypal stříbrem hvězdiček.

Ejhle, co stojí tu za krásku...