"Se zlatou hvězdou na čele,
dělá mi potíž najít přítele.
Nemůžu zhasnout jí jak baterku
a v lese vyplaší srnku i veverku.
Čert mi byl dlužen tuhle věc"
laje princezna, jak starý švec...
Naříká služtička v podhradí,
že prý má veliké pozadí.
Že kvůli objemu většímu,
nemůže přijít k lepšímu...
Pak ty dvě potkají se v lese,
každá si břímě svoje nese.
Letmo se míjejí se spěchem,
obě se smutným povzdechem.
"Ó bože, jak je líbezná,
s tou zlatou hvězdou na čele,
chtěla bych taky být princezna..."
"Věru, já brala bych i větší pozadí
a k tomu klidný spánek v podhradí,
než sto wattů v prostřed čela,
co na tom, že na cestu bych v noci neviděla..."
"Každý chceme to, co nemáme,
když na druhé se z úhlu svého díváme,"
zašuměl do jejich úvah les
"K čemu je, trápit se tím, co není dnes?
A každá trampota má svojí mez..."