Ranění slepotou

běžíme temnotou.

Tunelem nejdelším

za sluncem milejším.

V srdci jen malý plamínek,

co rozdmýchá se v ohýnek.

A mistr kovář vezme měch,

rozfouká plamen věcí těch.

A světlo ohně ukáže ti klam.

Kam běžíš?

Za sluncem.

A věříš?

Zastav se.

Už jsi tam.

Ospale mžouráš do tmy, která ustupuje

poznáváš obrysy známé.

Najednou vidíš,

to světlo tu je.

Všichni ho v sobě máme.