Dnes jsem si koupila autolos. Hlavní výhra je Oktávka. Udělala jsem si večeři a dívám se na něj. Představuji si, jak stírám políčko za políčkem a to auto tam je. Ne, ještě ho nesetřu. Ten pocit, že by to mohlo vyjít je prima. Ne, že bych po tom autě tolik prahla, ale baví mě soutěžit a vyhrávat, nechat se překvapovat a jásat, když to vyjde... Snad ani nejde o ty výhry. I když ... 

Před čtrnácti dny za mnou přišla moje starší dcera a povídá:"Mami, opravdu je tvůj největší sen jet do toho Tibetu?". Jako vždycky jsem se zasnila a začala básnit o šaolinských chrámech, horách a tak... Najednou jsem se slyšela, jak povídám:"Víš, splněný sen umře. Už není. A když nesplní naše očekávání, umřel zbytečně..." Možná jsem líná pro svůj sen něco udělat a možná se bojím, že realita nebude taková, jak si jí představuji... A tak dál sním o cestě do Tibetu. Do Tibetu z filmů a dávných příběhů šaolinských mnichů a klidných bojovníků...

A ten los jdu teď setřít