Stvořena z něžné pěny vody

řeky, jež líně městem plyne,

v oparu něžném slunci kyne

nahá a zcela bez ozdoby...

 

Náhoda chtěla tomu,

anebo osud spíš,

že hledal zrovna v stínu podél řeky skrýš

Karel Císař – jda tudy posté z práce domů...

 

Sváteční s všedním střídá se,

vous zešedl už Karlu Císaři,

Venuše přibrala pár kil...

 

A on? V zahradě sedí, dívá se,

s úsměvem šťastným ve tváři

děkuje řece za dar víl...

Veršotepárna

Petrarkovský sonet

císař, město, náhoda, řeka, stvoření

 http://versoteparna.blog.idnes.cz/