První sněženky, sluníčko a deset stupňů, tak málo stačí na probuzení milovníka zahrádky. Už od rána nasává oknem vůni mokré hlíny s myšlenkou co nejdříve něco vytrhnout, zasadit, upravit či pohrabat...

Rychle dovaří a zhltne sobotní oběd. Vyběhne radostně na zahrádku, aby záhy zjistil, že je ještě přeci jen brzy na jarní práce. Nesmutní dlouho, vzpomene si, že má skleník... (Neřekla bych, že je lehčí vyvézt deset koleček hlíny ze skleníku, než tam deset koleček čerstvé voňavé hlíny navozit)

Megi se dvoří sousedův pes. Slečně z města se mladý venkovan líbí. Tedy, ne že bych jim to nepřála, ale přeci jen je mezi nimi určitý výškový (i, čert ho vem, věkový) nepoměr. Chvilka nepozornosti a už se očuchávají. Inu - láska ploty podlézá - nebo tak nějak, a tak musí zasáhnout páníček. Plot zpevňuje a milým milencům zbývá nadále už jen oční kontakt...