Kdesi v horách pásl ovce malý pasáček. Jednoho dne zavítal k jeho obydlí poutník a požádal o vodu. Pasáček mu podal hrnek s čistou průzračnou vodou. Když se poutník napil, okamžitě z  něj spadla všechna únvava a měl chuť tancovat. "Co je to za zázračnou vodu?" zeptal se pasáčka. "Je to léčivá voda ze studánky nahoře ve skalách", řekl a zavedl milého poutníka ke studánce. Poutník si nabral vodu do čiré lahve, poděkoval a vydal se zpátky do vesnice. Spěchal, aby pověděl ostatním o zázračné studánce a dal všem ochutnat.

Ve vsi se mu vysmáli, cože to přinesl za poklad. Marně nabízel k ochutnání. Nikdo nechtěl vědět, kde studánka je.

Potkal také místního obchodníka. Obchodník byl chytrý a taky zvědavý, napil se a v uších mu zacinkaly zlaté penízky. Požádal poutníka, aby ho zavedl ke studánce. Na voze měl spousty barevných lahviček. Naplnil je čirou vodou ze studánky a po návratu je začal nabízet na trhu.

Barevné lahvičky šly rychle na odbyt. Ve vesnici vládla dobrá nálada a spokojenost a každý ho velebil. Obchodník si koupil nový dům a užíval si všeobecné přízně. Až do doby, než naplněné lahvičky došly. "Budu se muset vypravit pro další", řekl si. Jenže si zaboha nemohl vzpomenout na cestu a poutník už byl dávno ten tam.  Začal tedy plnit lahvičky obyčejnou vodou a doufal, že na to nikdo nepřijde. Jenže to nefungovalo a rozzlobení vesničané vyhnali obchodníka ze vsi a život se vrátil do starých kolejí...

Taky nakupujete barevné lahvičky, nebo se raději vydáte na cestu ke studánce sami?