Další kapitola, tentokrát se bude točit hlavně kolem snahy Joanne a Pobertů najít informace ke zvěromagii. Bude se jim dařit? A co Lily a její supermozek? xD Všechno se dozvíte v nové kapitole =)

Postavy: Joanne Leafsová, Remus Lupin, Sirius Black, James Potter, Peter Pettigrew, Lily Evansová

"A co třeba tuhle?"
"Tu jsem už četl..."
"Aha. Tak se proberu těmihle."
"Jo, to bys mohla..."
"Tahle?"
"Ukaž..."
"V téhle je konečně něco o pohybech hůlkou..."
"Jo, ta je dobrá..."
Byly vánoční prázdniny a Joanne, Sirius, James a Peter vysedávali v knihovně. Nanejvýš neuvěřitelný úkaz, vidět zrovna je v knihovně. Prohrabovali se vysokými regály v sekci přeměňování a pročítali dlouhé a často nesrozumitelně napsané knihy staré minimálně půl tisíciletí. Snažili se najít nějaký stručný návod na to, jak se stát zvěromágy. Stručný návod však asi neexistoval. Čtvrtý den hledání, kdy už měli pár knih vyhrazených pro další potřebu zjistili, že neprošli ani polovinu oddělení. To jim na náladě nijak nepřidalo. Právě naopak. Peter seděl nad jednou knihou, ve které měl najít nějaké tipy, škrábal se na rameni a nepřítomně civěl na předem nespecifikované místo na podlaze. Sirius se houpal na židli, na klíně mu ležela objemná kniha a civěl do ní, avšak jeho oči se nehýbaly. James si opíral hlavu o dlaně a sloup knih, které měl zkontrolovat ležely netknuté už něco přes 15 minut. Joanne si protírala oči, pořád však viděla tak rozmazaně.
Bylo už pozdě večer, v knihovně seděli něco přes čtyři hodiny. Madame Pinceová, mladá kostnatá žena s dlouhými tmavými vlasy je vyhnala s tím, že tu stejně jenom relaxují a nečtou.
Všichni byli z nezdarů s náladou na bodu mrazu. Učili se nazpaměť základy a navzájem se z nich zkoušeli. Už jen to bylo nesnesitelně těžké. Všecky poučky, že když uděláte to a ne to, stane se tamto a tudíž tamta věc, kterou byste udělali předtím, by mohla kolidovat s tou, takže to nebude fungovat. Joanne po hodině vykládání poučky o výběru zvířete bolela hlava tak strašně, že ji kluci zavedli za madame Pomfreyovou, která to připisovala depresím ze zkoušení. Každopádně, do půlnoci byla Joanne čilá jako rybička a klukům to přidalo na náladě, takže se mohli učit.

Když se Remus vrátil z Chroptící chýše, nevěřil vlastním očím. Prázdniny končily a všichni jeho kamarádi se hrbili nad knihami. Se smíchem si k nim přisedl.
"Vypadáte směšně," podotkl, když Sirius zapáleně otočil jednu stránku.
"Pššt... jinak si špatně zapamatuji definici pohybu hůlky..." šeptl James rádoby výhružně. Teď se začali smát všichni.
"Takže se nakonec stejně učíte?" vzdychl Remus, když nakoukl do učebnice, která ležela vedle.
"Jo, a nevymluvíš nám to. Bude to úžasný, nemyslíš? Budeme s tebou v chroptící chýši!" řekl nadšeně James a Sirius mu přizvukoval.
"Paráda! A pokud se to nikdo nedozví, mohli bychom tam s tebou být klidně i celou noc!"
"No dobře," hlesl s úsměvem Remus. Joanne si všimla, jak mu zářily oči. Šlo na něm vidět, že je nadšený z toho, že je zase mezi svýma. Nedokázal to zakrýt... ne před Joanne.

Uběhly dva týdny šprtání se z tlustých knih v kožených vazbách. Většina nebelvírských po nich začala zvědavě pokukovat, někteří nechápavě kroutili hlavami. Nikdo se však nevyptával po tom, co James, který byl zrovna vynervovaný z nezdarů s hledáním jakéhosi článku, vyjel po Frankovi Longbottomovi, který se ho ptal na minulý famfrpálový zápas. Všem to bylo nanejvýš podezřelé, protože James při každém zaznění slova "famfrpál" vykazoval takové známky nadšení, až to bylo na nemocnici svatého Munga. Tohle by se ale dalo zařadit do zcela jiné kartotéky... Jejich náhlá posedlost učením neušla ani Lily Evansové. Joanne si byla jista tím, že zrovna ona na něco přijde. Lily byla opravdu ta nejchytřejší a nejvšetečnější holka, jakou kdy poznala. Asi týden po tom, co si donesli všechny knihy z knihovny a začali je veřejně (ve společenské místnosti) pročítat, začala se kolem nich potulovat jako paní Norrisová. Největší problémy s tím měl James. Brblal si pod vousy různé poznatky typu: "Ááách... Evansové se ztratili zmijozelští přítelíčci?" Lily to však přecházela sebejistými úsměvy na Jamesovu stranu. Joanne si nebyla jistá, zda by ji radši nevyhodila a nebo ji hned všecko nevyžvanila...
"A co se to učíte?" vypálila na Joanne Lily jednoho středečního večera. Seděly v dívčí ložnici a Joanne se prolouskávala jakousi tlustou knihou. Lily na ni tohle zkoušela poslední dobou častěji, než je zdrávo. Joanne však byla připravená, pomalu zvedla oči od knihy a koukla se na Lily pohledem, jako že neslyšela.
"Řekni mi to..." řekla Lily prosebně a posadila se na postel do turka. Pohodila závojem rudých vlasů a mrkla na ni zelenýma očima.
"Neřeknu ti to, Lil," řekla prostě Joanne a obrátila stránku.
"Má to co dělat s vlkodlaky?" vypálila po chvilce mlčení Lily. Joanne se na ni překvapeně podívala. Nedokázala skrýt vyděšený pohled ve svých očích. Jak mohla jen tušit...
"O čem to mluvíš?" zeptala se hlasem rádoby bezstarostným a rukou si nervózně zastrčila vlasy za ucho.
"Já to vím, Joanne. Každému, který se aspoň trochu dívá a který aspoň něco ví, to musí být jasné," řekla Lily a nespustila z ní oči.
"Promiň, ale o..."
"O Remusovi! Vím o tom jeho... hmm... postižení..." přerušila ji Lily a očima se do ní přímo zavrtávala. V Joanniném žaludku vybouchla salva a celé tělo najednou jako by ztěžklo.
"Copak jste si mysleli, že na to nepřijdu?" pokračovala Lily a nadzvedla obočí.
"Já... totiž..." koktala Joanne a nohy jí začaly brnět.
"Zeptala jsem se ho... před pár měsíci. A on mi to potvrdil," řekla na vysvětlenou Lily.
"Aha..." hlesla Joanne. Podvědomě si představila, jak Remus objímá Lily chvějící se v potlačovaných vzlycích v nějakém zatuchlém kamrlíku na košťata a tělem jí proběhla kolonie mravenců včetně bachraté královny, která se loudala vzadu.
"Tak... teď mi snad můžeš říct, co se to učíte, ne?" zaškemrala po chvilce Lily a nadzvedla obočí.
"Promiň Lily, ale znáš to. Zkoušky se blíží a my chceme profesorku McGonagallovou překvapit novým kouzlem. Chceme přeměnit ježka ve dvojhlavého salamandra... víš přece, jak je těžké proměnit něco v salamandra..." zahlaholila Joanne a opět se dala do čtení. Koutkem oka viděla, jak se Lily zatvářila překvapeně a pak se zvedla a odešla do koupelny. Joanne nevěděla, jestli jí na to skočila, měla však jistá tušení. Tušení, která jí v hlavě vyvolala bouřlivé reakce. Na jedné straně vítězství a na jedné žalostnou prohru...

"Očekávám od vás esej o kůrolezech. Zamyslete se prosím nad jejich přínosem pro kouzelnickou společnost. Děkuji, můžete jít," rozloučil se s nimi profesor Kettleburn. Byla to první hodina, kdy si mohla Joanne s kluky promluvit a kdy nebyla taková pravděpodobnost, že je bude někdo poslouchat. Když tak šlapali kolem Hagridovy hájenky, Joanne kluky zastavila.
"Možná bychom se neměli učit zvěromagii tak veřejně, víte..." začala tiše Joanne a ujistila se, že v doslechu nikdo není.
"Lily už něco tuší," dodala a pohlédla na Remuse. Ten sklopil oči a povzdychl si.
"Vážně jsme nemohli čekat, že to zrovna ona nezjistí," přiznal se a vyšel do svahu.
"Evansová? Ta zrzka, co..."
"Jamesi!"
"No jó, no jó, promiň," utrhl se na Joanne James, "ale řekni mi, proč se do toho plete?"
"Upřímně, všem začíná být divné proč se najednou tak šrotujeme..." připustil Sirius a posunul si brašnu na zádech výš.
"Takže bychom si měli najít nějaké místo, kde bychom se mohli v klidu učit a kde by nás nikdo nerušil," přemýšlel Peter nahlas.
"A na co?" vypálil po něm James. Poslední dobou byl z nezdarů spojených s učením zvěromagie dost popudlivý. Nedokázal být prostě dostatečně trpělivý.
"Na učení, Jamesi," uchechtl se Sirius a podíval se na kamaráda s užaslým výrazem ve tváři.
"Knihovna?" navrhla Joanne a dívala se na vztekle mrmlajícího Jamese.
"Pinceová nás zabije," odsekl James.
"Co jsem ti udělala?" vyhrkla překvapeně Joanne tak rychle, že se nestačila zastavit.
"Klídek, kámo," mírnil ho Sirius a pořád se smál, "i nás to štve. Ale to se poddá! Uvidíš, že za pár let budeme tady s chlupáčem běhat po pozemcích." Trochu se zasnil a na tváři se mu objevil blažený úsměv. Peter se zachechtal a Joanne roztáhla oči.
"To ne, Siriusi! Nesmíme vytáhnout paty z Remusovy chajdy!"
"Jo, za pár let. Super," protáhl ironicky James. Nikdo si zděšené Joanniny poznámky nevšiml a tak vzpurně zapletla ruce na prsou.
"Joanne, neboj. Pokud se to vůbec naučíme, budeme rádi, když se k Remusovi dostaneme," zašeptal jí po chvilce do ucha Sirius.
Tak nějak se jí zdálo, že celá ta honba za zvěromagií je vlastně k ničemu...

Další den seděli v knihovně a probírali se obrovskými regály. Hledali a hledali, až jim z toho přecházely oči. Některé vyvolené knihy si zarezervovali u madame Pinceové. Ty teď ležely na stolku v rohu místnosti, kolem kterého seděla pětice a horlivě četla. Zanedlouho však všichni zjistili, že s knihami je něco v nepořádku...
"Pořád mi nejde do hlavy tohle..." hlesla Joanne a posunula učebnici směrem k Siriusovi. Ten do ní nakoukl a potom prstem ukázal na odstavec v jeho učebnici. Byl tam úplně stejný neúplný článek, jako v té její...
"Jamesi? Co tam máš napsaného u přeměnění?" houkla na něj Joanne a nakláněla se k němu.
"Myslíš: Přeměna jak vidouce jest neuskutečněna, pokud bla bla bla?"
"Jo, přesně to."
"To jsem četl už v té minulé knížce..." hlesl Peter a hleděl na sloupy knih vedle něj.
"Očividně někdo nechce, abychom se to naučili..." řekla zamyšleně Joanne a James bezděčně přeskočil pohledem na Remuse, který seděl vedle v křesle a četl si časopis Jak to vidí mudlové. Když ucítil pohledy kamarádů na jeho osobu, zvedl od časopisu oči a překvapeně zvedl obočí.
"Přece si nemyslíte, že po nocích chodím po knihovně a mažu z knih texty..."
"Jen se nedělej, vlčku..."
"Jamesi, to je hloupost. Knihy jsou zabezpečené proti kouzlům..." řekla se smíchem Joanne.
"Vždyť vím... tak ale, co budeme dělat? Pokud se nenaučíme tohle, můžeme to rovnou zabalit..."
"Ve všech je to stejné?" zeptal se Remus a definitivně časopis odložil.
"Noo," protáhl Sirius, "pokud mě mé zápisky neklamou, jakože mě neklamou, protože to tu je černé na béžovým, ano."
"To je fajn," řekla ironicky Joanne a rázně zaklapla knihu.
"Předvídatelné nedostatky, to jsme mohli čekat," řekl Sirius a podíval se na Jamese. Jamesovi se na tváři objevil šibalský úsměv a pohlédl na branku, která oddělovala volně přístupnou část knihovny od nepřístupné.
"Hele, vy se chcete vloupat do nepřístupných?" řekla skepticky Joanne a hleděla střídavě na Siriuse se zdvihnutým obočím a na usmívajícího se Jamese.
"Nesmíš to brát jako vloupání, Jonnie," řekl James a mimochodem položil ruku na svou brašnu, "bude to takové drobné vypůjčení za účelem dobré věci."
"Rozumím, Jamesi. Jen si nemyslím, že to madame Pinceová nezjistí," řekla Joanne a usmála se na sebejistého Jamese. Peter se zvedl od knihy a zamračeně pohlédl na Joanne, jako by se snažil pochopit, co to právě řekla.
"Taky nevíte, jestli tam ta kniha je..." přidal se na Joanninu stranu Remus a díval se na Jamese, který se teď v brašně přehraboval.
"Vy dva abyste nedrželi spolu," rozesmál se Sirius, zhoupl se na zadních nohou židle a hodil očkem po nechápavě se tvářící Joanne.
"To víš, ti realističtí drží pospolu a snaží se dostat na zem ty snílky," vrátila mu to Joanne a mile se na něj usmála. Remus se neudržel a vyprskl smíchy. Sirius nechal spadnout židli zpět na všechny čtyři nohy a James právě z brašny vytáhl neviditelný plášť.
"Ha! Tady je, mrška," řekl s potutelným úsměvem.
"Teď?" zeptala se pobaveně Joanne.
"A proč ne?" řekl Sirius a pohlédl na ni.
"Když už, tak v noci, ne? Bylo by přece velice nenápadné, kdyby se za denního světla z police zvedla sama od sebe kniha a přistála by v Jamesově batohu..."
"Jo, to je pravda," přizvučil jí Remus a na tváři se mu opět objevil úsměv. Joanne ho jedním taky obdařila.
"No, mě je upřímně jedno, kdy na to skočím. Ale v noci to bude větší zábava," řekl James a laskal stříbřitou látku.
"Fajn, vy jste se proti mně spikli," řekl Sirius a kýval hlavou.
"Samozřejmě," rozesmál se James.
"Takže je to na tobě. Věříme ti," řekla se smíchem Joanne a poklepala Jamese po rameni.

V ten sobotní lednový večer se James opravdu vydal za tolik potřebnou knihou, ale ráno nebylo moc věcí k radosti...
"Nebylo tam vůbec nic! Ani řádka! V jedné sice byla zmínka o přeměně, ale nic o tom problému..." Když se ráno sešli ve společenské místnosti, nálada klesla na minimální možnou hodnotu. Tehdy měli zdaleka nejblíže k tomu, aby to všechno vzdali.
"Třeba si ji někdo vypůjčil," řekla zkusmo Joanne a hleděla na krbovou předložku.
"A nebo tam vůbec není a můžeme to zabalit," zašeptal dramaticky Peter jako by doufal, že se všichni na jeho návrhu shodnou.
"Nezabalíme to," řekl prostě Sirius. James na něj pohlédl oříškově hnědýma očima za obroučkami brýlí ve kterých byl výraz naprosté beznaděje a povzdychl si.