Ty vole... už dlouho jsem takhle nezvládala... a je toho tolik, co jsem vám chtěla říct, rozebrat, detailně probrat...
Kurňa, já nejen zanedbávám vás, ale i Lynette a Joanne, nemluvě o chystané povídce... =( Stydím se za sebe xDD
Jsem zlá a já to vím xD

Jinak, šťastný mezinárodní den romů xD Ne že bych proti nim něco měla, nemám vůbec nic, ale dneska mi to přišlo jako fajn ironie.
Šla jsem pro segru do školy, odpoledne, kolem čtyř hodin to bylo. Když jsme odcházely, měly jsme asi dva metry před sebou rodinu romů, asi 7 holek, všechny stejně natupírované tmavé vlasy, pár malých kluků a několik starších paní. Šly jsme si a ta skupinka před námi zřejmě měla namířeno do Stounu (tam se nekonají jen pařby pro mladé [xDD] ale taky různé přednášky a tak) Takže celá skupinka se zastavila pod obloukem, který většinou stojí / žije pro plakáty. JENŽE já chtěla ten oblouk projít, ne se v něm žvejknout... xDD Rodinka na mě nebrala ohled, děvčata se začala smát nějakému vtipu a kluci pobíhali kolem, starší generace zabírala největší plochu pod obloukem... došla jsem k nim a snažila se projít, jenže oni mě prostě nepustili! xDD Snažila jsem se tichým hlasem říct "s dovolením?" jedné z menších holek, jenže ta mě zkrátka nevnímala. Tak jsem se otočila a že udělám krok vpřed, jenže tam stála jedna tlustá paní... xDD Jsem se jí podívala do obličeje, nasadila milý úsměv a optala se jí slušným hlasem: "S dovolením?" Paní se na mě podívala arogantním výrazem, doslova se na mě zašklebila a milostivě odtáhla své tělo trošku dál od té dívčiny, u které jsem před tím neuspěla. Tak jsem tedy s nádechem sarkasmu prohlásila "Děkuji," a šla jsem si, segru jsem držela za ruku...

Nikomu se nic nestalo, já vím, ale trošku slušnosti té paní by neuškodilo, nemyslíte? =D

Dneska byl zase pěkný den, to musíte uznat, i když nevím, jak bylo u vás... xDD Od úterý mám ve škole volno (matury a velikonoce...) takže sedím doma na zadku a užívám... Ehm, užívala v pondělí, dneska jsem se zase krčila v křečích. Vážně zábava někdy...
O tom jsem ale nechtěla mluvit. Tohleto se bude točit kolem chlapů, jejich zaslepenosti, sobeckosti a nevědomosti... jo, přála bych jim jeden týden v ženském těle, hlavně ten bolestný! (Já vím, není to tak u všech, ale u mě sakra jo... ano, přála bych jim týden v mém těle... xDDD)
Tatínek se vrátil z práce, och, jak skvělá zpráva! Pleskne sebou do křesla, zapne televizi... "Domi, děláš si jídlo?"
Ohlédla jsem se od knížky (Rozbřesk - podruhé - paráda! xD) Měla jsem po dlouhé době klidnější chvilku (klidnější - viděla jsem na písmenka... jednu dobu to bylo vážně srandovní, křečci jsou zřejmě zmítání hormony stejně, jako ti pracovití kosové, co si u nás na balkoně v truhlíku už čtvrtým dnem dělají hnízdo... dneska udělali jen jedno, včera a předevčírem ale 2! xD)
Tak jsem se na taťku podívala (musela jsem být bledá... jo, jsme u zaslepenosti)

Řekla jsem mu, že dneska jíst nebudu, ale jestli chce ohřát jídlo, že mu to ohřeju. Se na mě zamračeně podíval, a oznámil mi, že jíst musím. Ne?! Vážně?! Jeden vynechaný oběd mě snad nezabije... Jsem mu řekla, že nemám chuť, že je mi blbě a on se zase věnoval televizi a jenom cosi zamručel. Tak říkám chceš ohřát to jídlo? A on že né, dokud nebudu jíst taky. Tohle nemělo cenu, já nehodlala strčit vidličku do pusy, neboť bych rázem vyprázdnila žaludek, který stejně plnily jenom trávicí šťávy... nepříjemný pohled a já se ho vážně chtěla ušetřit.
Zvedla jsem se a zapnula plyn pod hrncem se segedinem a pod hrncem s připravenými houskovými knedlíky (přesně pro taťku... příprava na tuhle situaci.) Za chvíli za mnou došel, vzal si příbor, vytáhl talíř, na který chtěl nabrat, vzal pepřenku a solničku a odešel k telce. Jsem si musela odfrknout, protože takovou pomoc... no, nečekané!
Tak jsem mu teda nabrala, donesla do obýváku s "prosím" a on se dal do jídla... samozřejmě, že jsem se já stočila do klubíčka na křeslo a vzala si knížku, to ho moc nebralo. Jenom se mě zeptal, proč nejím... proč... xDDD Jsme u sobeckosti =)

Přišel čas vyvenčit Sherry. Moji hlodavci mě neopouštěli, asi se jim u mě zalíbilo, či co. Taťka se mě zeptal kod půjde s Sherry. Jeho stará známá taktika. Kdo půjde s Sherry?
Když ho poprosím, jestli by nezašel on, buď mi odpoví, že byl celý den v práci a že musí ještě jít pryč, nebo že to já mám přece volno a doma nic nedělám (lístek s mamčinými pokyny - ukliď nádobí, vykliď nádobí, schovej peřiny v pokojíčku, vyvětrej peřiny v ložnici, převleč povlečení v ložnici, povysávej v pokoj - jsem vyhodila do koše... já blbá... a pak kdo tu má volno... naštěstí jsem to zvládla rychle, v dobré náladě při zapnuté fiXce na plno a ještě bez křečků... )
Ale mě to tehdy fakt bolelo, když jsem se zvedla, nebo se jinak pohla. Poprosila jsem ho, jestli by s ní nezašel. Samozřejmě... "Já byl v práci, já se neflákám doma, já ještě musím jít zpátky tamto tento, já já já..." OK, tak jsem se zvedla... au, au...
Převlíkla jsem se do riflí (ty we, já nemohla zvednout nohu! xDD) a že jako jdu, ale brblala jsem si pro sebe... samozejmě to slyšel a nelíbilo se mu to. Prý mám problém, když mě někdo o něco poprosí, když mám udělat něco, co je mi proti srsti a blah blah blah... papírek od mamky s domácími pracemi (neznám nikoho, komu by nebyly proti srsti) si hověl v koši, neviděn, neslyšen...
Řekla jsem mu, že mě nechápe a znělo mi to trapně puberťácky, ale co mu na to říct... naser si, jak jsem chtěla? xD Jo, to by šlo... xDDD On teda zase začal mlít o tom, že je mi zatěžko akorát vyskočit ven se psem a tak. Zase jsem mu řekla že mě nechápe a on se na mě akorát tupě podíval. Byl ticho, tak jsem mu řekla, že mu to vysvětlovat nebudu, že by to stejně nepochopil a šla jsem. Jsme u nevědomosti =)

Určitě si zase myslí, že mám nějaký problém. Minule si málem myslel, že jsem těhotná xDD ještě to tak... jenže my máme mezi sebou zvláštní vztah... my spolu prostě jenom bydlíme v jednom bytě. Mám ho ráda, to jasně, a on mě taky, jenže... nooo... taková ta jistota, náklonnost... ehem... 

To bude zatím všecko =)
S Bellinkou pracujeme na další glose povídky LT... =D Těště se! xDDD
Taky zřejmě v nejbližší době přidám kapitolku k NjB a SČB =) Bude-li čas, kterého mám tak žalostně málo... =(
krásný zbytek dne,
vaše Greene