Prázdniny... Joanne by je nejradši smazala z kalendáře. Neuvěřitelně se těší na své kamarády... poprvé se také na scéně razantněji objeví Severus Snape a James ho od počátku bude...

Postavy: Joanne Leafsová, Remus Lupin, Sirius Black, Lily Evansová, James Potter, Severus Snape

Bylo léto. Nebylo teplejší ani studenější než to minulé. Drobná štíhlá dívka s tmavě hnědými vlasy a stejně zbarvenýma očima seděla na houpačce, zavěšené na větvi dubu před pěkným malým domkem ve vesnici nedaleko Londýna. Byly dva týdny po konci školního roku. Každé dítě jejího věku by bylo z toho, že jsou prázdniny nadšené a křepčilo by po dvorku na kole a nebo se chodilo koupat. Ona ovšem byla jiná než ostatní děti z její vesnice. Ona byla čarodějka. Točila se na houpačce a vzpomínala na své kamarády z její školy. Ta škola se jmenovala Bradavice a byla považována za nejlepší školu čar a kouzel vůbec...

Kluci jí přece slíbili, že jí napíšou... a teď, dva týdny po konci školního roku, jí ještě nepřišla ani řádka. Vzpomněla si, když se tak točila na houpačce a všechno viděla jako rozmazanou šedozelenou skvrnu, že James bude určitě na dovolené ve Skotsku a je úplněk, takže Remus asi na dopisy moc nemyslí. Lily přesně nevěděla, jestli jí napíše, protože neměla sovu. Ale Sirius... ten je přece doma a určitě se stejně jako ona nudí a těší se na další školní rok. A nebo na ní všichni zapomněli.
Nadzvedl se jí žaludek, ovšem nemělo to nic společného s kamarády. Točila se moc dlouho. Zastavila houpačku položením nohy na rozkomíhanou trávu. Její mozek však stále vnímal okolí, jako by se pořád točila. Párkrát se zhluboka nadechla, aby se nepozvracela a zavřela oči. Když je znovu otevřela, bylo vše v pořádku. Slezla z houpačky a šla se posadit na lávku před oknem z obývacího pokoje. Její matka byla v práci a za pár minut by se měla vrátit. Joanne si otřela z čela pot, který ji vyskočil, když se málem pozvracela a podívala se k druhému domu. Postarší sousedka, paní Seenová, jako obvykle nahlížela přes plot a závistivě se dívala na sluncem méně spálenou zahradu Joanniny matky. Všimla si, že se na ni Joanne dívá, cosi si zamumlala pod vousy a vztekle oddupala do domku. Joanne se uchechtla. Bylo takové vedro, že přemýšlela, že si skočí do pokoje pro plavky a deku, položí se pěkně na zahrádku a bude jen tak lenošit. Myšlenky jí však zahnal nějaký neidentifikovatelný předmět, letící vzduchem směrem k ní. Joanne zaostřila zrak. Byla to sova! Krkolomnou rychlostí prolétla nad Joanninou hlavou oknem do obýváku. Joanne vyskočila za ní do pokoje. Velký tmavý výr důležitě seděl na opěrátku gauče a jednu nožku, na které měl přivázaný dopis a velký balík, měl poslušně zvednutou. Čekal, až si od něj poštu vezme.
"Ty jsi čí?" zašeptala, aniž by čekala odpověď. Přešla pokojem k sově a odvázala dopis i s balíčkem.
"Počkej tady, donesu ti aspoň vodu... nebo chceš krmení?" zeptala se Joanne. Sama měla sovu a zdálo se jí, že si s ní rozumí velice dobře. Fire, její sova, ovšem spala nahoře v jejím pokoji. Výr houkl a pak houkl podruhé a jakoby nervózně popošel po opěrátku. Joanne se usmála: "Takže jenom vodu." Donesla sově mystičku, sova krátce smočila zobák, zamávala křídly a byla pryč. Joanne se zvědavě podívala na dopis a balíček, co jí výr dodal. Přes balíček i dopis byla velká černá pečeť, s vyraženými slovy: Toujours pur, které byly pravděpodobně přeškrtány nožem, takže šly jen těžko přečíst. Joanne přelomila pečeť na dopise a ihned poznala Siriusův rukopis. Šťastně se na dopis zazubila a dala se do čtení:

"Milá Joanne,

Vím, že jsem ti slíbil, že napíšu, ale dříve to doopravdy nešlo. Matka se mě neustále vyptávala, komu chci ten dopis a balík poslat a snažila se ze mě vymámit, jestli jsi nebo nejsi z čistokrevné rodiny. Nechtěla mi dovolit poslat tu pitomou rodinnou sovu! Nakonec jsem jí nakecal, že je to pro sestřenku Andromedu. Matka jí sice nemá ráda, ale ona je jediná z naší rodiny normální. Tedy, společně se mnou. No a trvala na tom, že musí světu ukázat tu hnusnou pečeť (nevšímej si ji, snažil jsem se ji seškrábat, ale je začarovaná) A taky se ti omlouvám, že to přijde ještě před tvými narozeninami, ale myslím, že bych už potom neměl šanci to poslat.

Tak, jak se máš? Chápu že asi ne úplně skvěle, ale rozhodně se máš lépe než já... to víš, být pod jednou střechou s tou čarodějnicí je horší, než kdyby tě chtěli rozdupat rozběsnění trollové. Samozřejmě, je strašně naštvaná z toho, že jsem v Nebelvíru... no však víš... ale dává mi to teď sežrat ještě více... Můj bratr Regulus jede tento rok poprvé do Bradavic a rodiče se snaží ho zkazit co nejvíce... on už ve Zmijozelu být musí... Pořád si říkám, jenom dva měsíce a pak tradá do Bradavic za lidmi, které mám rád a kteří mají rádi mně. Úžasný pocit." Následovala kresba pravděpodobně Siriusovy matky, kterou po hlavě mlátí kyjem troll. Joanne se musela rozesmát.

"Taky ti chci poblahopřát k tvým 12. narozeninám. Takže do toho... Všechno nejlepší Joanne!

Paráda, zvládl jsem to. V balíčku máš malé překvapení. Nechal jsem si ho poslat z Krucánků a Kaňourů, je to horká novinka... no a je to druhá část... však uvidíš! Mimochodem, ten druhý dárek jsem měl koupený už v Bradavicích (vzpomeň si, jak sis stěžovala...). První jsem si říkal, že ti ho dám až na Vánoce, ale nechtělo se mi čekat.

No, takže já se s tebou tedy rozloučím a určitě ti ještě minimálně jednou napíšu (byl bych radši, kdybych ti mohl psát častěji, ale matka mě hlídá na každém kroku). James tě pozdravuje, včera mi napsal. Někde si ale založil tvoji adresu, proto ti nemohl zatím napsat, tak jsem mu ji dal. O Remusovi nemám žádné zprávy ale s Jamesem se shodujeme na tom, že je s rodiči na dovolené, protože něco takového mi říkal. Takže ještě jednou všechno nejlepší.

Sirius

P. S. : Odepiš mi!!!"

Joanne se bezděčně usmála. Její první přání k narozeninám! A od Siriuse! Břichem jí prolétli motýlci a ona se poprvé za celé prázdniny cítila šťastně. Schovala dopis zpátky do obálky a přitáhla si k sobě balík. Když ho rozbalila, uviděla velice povědomou knihu. Všecky tváře transformace 2. díl!
"Páni," vydechla a prolistovala si ji. Byly v ní dodatky k 1. knize a spousta nových informací. Dokonce se tam nacházela kapitola Proměny spojené s nejčernější magií. Užasle se na knihu dívala a v duchu Siriusovi děkovala. Potom si vzpomněla, že Sirius se o druhém dárku vyjadřoval dosti tajemně. Podívala se do krabice. Na samém dně ležela nějaká vyřezávaná kazeta zabalená v jemném papíru. V kazetě podlouhlého tvaru vystlanou sametovou látkou tmavě modré barvy ležel nádherný strakatý černohnědý brk. Pod ním byl letáček, který hlásal: "Nezničitelný brk Mr. Walbrechta z mladé poštolky obecné. Tento brk je unikát - na světě je pouze 15 brků, které jsem vytrhl z přesně stejného místa 15 různým poštolkám. Naprosto nezničitelný."

Joanne užasle zírala na dárek od Siriuse. Dokonce se jí nepatrně otevřela ústa. Zaklapla je a v duchu si řekla, že Sirius opravdu umí poslouchat. Jednou v Bradavicích si totiž stěžovala, že se jí brky hned zničí.
Vyběhla do svého pokoje a dopis schovala do šuplíku. Brk vytáhla z kazety a opatrně ho položila na stůl. Knihu vystavila vedle 1. dílu a šťastně se na ně dívala. Vytáhla dopisní papír a kalamář. Pyšně pohlédla na nádherný brk, namočila ho do inkoustu a psala:

"Milý Siriusi,

ani netušíš, jak mě tvůj dopis potěšil. Strašně moc ti děkuji za tu knihu, málem jsem tomu nemohla uvěřit. Je úžasná... však víš, přeměňování je můj nejoblíbenější předmět a v té knize jsou úplně nová kouzla! No a ten brk, Siriusi, to ses vytáhl. Nevím, jak ti poděkovat. Jen mi prosím tě připomeň, že tě chci obejmout.

Je mi tě dost líto, víš... tvoje máma... no, řekněme, že trollové jsou proti ní krásní domácí mazlíčci. Ale jednou už v Nebelvíru jsi a my s Jamesem a Remusem tě nepustíme nikam jinam.

Já se mám dobře. S mámou si jsme o trochu blíž, než před začátkem školního roku a je tu teď taková příjemnější atmosféra. Dokonce chystá nějakou oslavu mých narozenin. Prý upeče dort a pozve svého bratra s rodinou na malou oslavu. Celkem se i těším, Siriusi. Jen bych byla ráda, kdyby jste mohli být se mnou a já vás mohla mamce představit. Samozřejmě jsem jí o vás říkala a myslím, že je ráda, že mám kamarády. Však víš, předtím jsem moc kamarádů neměla.

Ještě jednou ti chci strašně moc poděkovat za dárky k narozeninám. A napiš mi, jestli půjdeme do té Příčné ulice společně.

Joanne

P.S.: Tím brkem se úžasně píše!"

Přečetla si to ještě jednou. Celkem vzato byla s výsledkem spokojena i když kontakt z očí do očí upřednostňovala. Přeložila papír a dala ho do obálky. Zapískala na Fire. Ta okamžitě otevřela oči, protáhla si křídla a vznesla se z bidýlka u okna. Přistála Joanne na natažené ruce a okamžitě převzala dopis do zobáku.
"Tohle doneseš Siriusi Blackovi, rozumíš?" řekla vlídně. Sova houkla a otevřeným oknem vyletěla ven. Joanne se za ní dívala dokud jí nezmizela z očí. Za dva dny měla mít narozeniny. Úplně na to zapomněla a až Siriusův dopis jí to připomněl. Znovu se pyšně podívala po knihách na stole. Po celém těle se jí rozléval teplý pocit štěstí.

Bylo ráno v den jejích 12 narozenin a Joanne ještě klimbala v posteli. Naslouchala zvukům domu a z přízemí slyšela, jak matka připravuje snídani. Zvedla se, natáhla na sebe župan a instinktivně se podívala na bidýlko, na kterém měla sedět její sova Fire. Jenže tam nebyla. Už dva dny uběhly od doby, kdy jí poslala společně s dopisem k Siriusovi. Joanne věděla, že Sirius bydlí v Londýně, tak nečekala, že by se Fire zpozdila. Začínala mít strach. Sešla dolů do kuchyně. Od matky dostala talíř topinek a ujištění, že odpoledne přijede strýc s manželkou a dětmi. Opravdu se celkem těšila. Matčina bratra viděla jenom párkrát a jeho děti ještě nikdy... Najedla se a když se chtěla zvednout a talíř uklidit, vletěly do kuchyně hned dvě sovy. Ihned poznala svoji sovu pálenou. Držela v zobáku dopis a na nožce měla přivázané dva menší balíky. Společně s ní přiletěl krásný šedý puštík, který také nesl dopis a balík. Fire jí vyskočila na rameno, puštíka Joanne chytla do rukou a vyšla schody do svého pokoje. Odvázala poštu a nabídla sovám vodu a misku s krmením. Obě sovy se do krmení s vděčností pustily a Joanne si četla dopisy. Jeden byl od Jamese. Omlouval se jí, že nenapsal dříve, protože ztratil její adresu a kdyby mu ji Sirius neposlal, tak by jí dárek k narozeninám musel dát až v Bradavicích. No, to bych asi nepřežila, řekla si Joanne a usmívala se. V balíčku popsaném jeho rukou bylo krásné těžítko, ve kterém létaly a švitořili malí ptáčci a když jste s těžítkem zatřepali, rozsněžilo se a ptáci se vydali po miniaturní obloze do teplých krajů. Když jste zatřepali znovu, začaly stromy kvést a ptáci stavěli hnízda a krmili malé ochmýřené holátka. Po dalším zatřepání se malí ptáčci učili společně s rodiči létat. Potom stromům zčervenaly a opadaly listy a nakonec začalo sněžit, staří ptáci umřeli a po dopadu na zmrzlou zem se vypařili a mladí odletěli do teplých krajů. Bylo to nádherné. Fascinovaně pozorovala každé roční období. Těžítko položila na stůl a věnovala se dopisu od Lily. Taky se jí omlouvala, že nenapsala, ale s rodiči jeli do Francie. Přidala spoustu fotek (které se ovšem nehýbaly) a přání k narozeninám. V balíčku byl plyšový lvíček a na něm vyšito Éternelle France. Joanne tomu nerozuměla. Plyšák byl ale opravdu roztomilý, položila si ho na postel a Lilyin dopis společně s Jamesovým schovala do šuplíku, kde už čekal Siriusův dopis. Poslední dopis, který nesl puštík, byl od Remuse. Jako všichni se jí omlouval, že nepsal. Byl zrovna úplněk a Joanne se vůbec nedivila, že nepíše. V balíku byla malá dřevěná šperkovnice ve tvaru truhly, která se neotevřela nikomu jinému, jen jí. Puštík právě dojedl, houkl a vyletěl ven. Fire se na bidýlku posunula, složila hlavu do křídla a oprávněně si chtěla odpočinout. Joanne jí hladila po jemném peří a šeptem jí poděkovala. Sova tlumeně houkla. Joanne se pyšně dívala na svoje dárky a do Bradavic se náhle těšila ještě více. Z těch dopisů od svých kamarádů poznala, že ji mají opravdu rádi a stejně jako ona se těší, až se zase uvidí.
Oslava narozenin však skončila, podle Joannina názoru, katastrofálně. Matčin bratr, Neil, se jí zdál, jako namyšlený snob a neustále vysvětloval, že děcka v druhém stupni na základní škole jsou nezvladatelní a že doufá, že jeho malý Ben nikdy nedosáhne věku 12 let. Joanne předal učebnici matematiky pro devátou třídu s tím, že na tom internátu, do kterého Joanne údajně chodí, nepůjčují učebnice, ale všechno si musíte koupit. Jeho synovi Martinovi, Benovi a dceři Isabelle bylo 16, 10 a 7 let a malí si hráli na koberci u krbu se svými hračkami, dovezených z domu. Neilova manželka byla štíhlá blondýnka s dlouhýma nohama v rudých kozačkách a s nezúčastněným pohledem. Vypadala tak o 10 let mladší než on a neustále se na Joanne usmívala. Joanne seděla na gauči, sevřena z jedné strany matkou a z druhé strany Martinem, který se neustále díval na hodinky. Nebyla možnost úniku. Oslava skončila za dlouhého přemlouvání typu ještě je čas a děti se přece dobře baví... Joanne byla ráda, když se Neilova manželka vymluvila na to, že má domluvenou schůzku u kadeřníka.

Jeden teplý den prázdnin za druhým šel pomalu ale plynně. Byly dva dny do začátku nového školního roku. Joanne už měla dávno sbalený kufr. Před týdnem ji přišel svolávací dopis z Bradavic se seznamem učebnic a pomůcek, které bude potřebovat. A včera jí přišel další dopis od Siriuse, že všechno dohodl s Jamesem i Remusem přes letax a zítra se sejdou na Příčné ulici. Strašně moc se těšila.

Konečně. Mámě řekla, že jde na příčnou. Nic nenamítala, pouze řekla, ať je opatrná. Joanne kývla a vyrazila. Autobusem se dostala do Londýna a na náměstí, kde stála hospoda U Děravého kotle, došla pěšky. V hospodě se měla setkat s kluky. Když otevřela dveře, ocitla se před ní známá temná místnost se spoustou hostů. U dveří na dvorek stáli tři kluci. Joanne si všimla, že všichni přes léto vyrostli tak o 10 centimetrů. Sama vyrostla, takže teď, i když porostli i oni, se jim mohla dívat do očí přímo a nevyvracet hlavu. Jeden, s rozčepýřenými černými vlasy a kulatými brýlemi se opíral o stěnu a potichu si broukal nějakou melodii. To byl James Potter, trošku nafoukaný, ale vždycky stál při vás, ať už se stalo cokoliv a dokázal vás podržet. Druhý se jmenoval Remus Lupin, byl z kluků nejmenší. Spolu měli jedno malé tajemství v podobě vlkodlaka, ve kterého se každý měsíc mění. Remus měl světle hnědé vlasy a stejné oči jako měla ona. Bavil se s třetím klukem. Ten z nich byl nejvyšší a měl velice tmavě hnědé vlasy, které si přes léto nechal dorůst tak, že mu spadaly do jeho možná trochu chladně šedých, ale velice přátelských a milých očí. Sirius Black, starší bratr z poslední rodiny Blacků. Celá jeho rodina čekala, že půjde do Zmijozelu, jenže jeho srdce patřilo do Nebelvíru a Moudrý klobouk to věděl. Z celého jeho vzezření jste měli pocit, že on by byl ten nejlepší velitel každé lumpárny. Tu Siriusovu nedbalou eleganci Joanne milovala. Vždycky dokázal pochopit, na co myslí a měl neuvěřitelný smysl pro humor. Podle Joanne byl právě on nejhezčím klukem z ročníku. Usmála se. Kluci si jí asi nevšimli. Šla tedy k nim a nemohla se ubránit úsměvu. Remus, který byl otočený směrem k ní, si ji všiml, zamával jí a zburcoval Jamese se Siriusem. Oba se otočili a zamávali Joanne se stejně širokým úsměvem, jako měla na tváři ona.
"Konečně jsi dorazila Joanne, už jsme mysleli, že jsi na nás zapomněla," zatvářil se šibalsky James a mrkl na ni.
"Nech toho, Jamesi!" rozesmála se Joanne a prošli dveřmi na dvorek k pravidelné zdi z červených cihel. Remus se hůlkou dotkl jedné z cihel a zeď se proměnila v jakýsi oblouk do Příčné ulice. Vydali se do banky a vybrali si peníze. Dlážděnou cestou vyšli do obchodů, aby si koupili všechno potřebné do dalšího ročníku v Bradavicích. Bavili se a nahlas se smáli. A to tak nahlas, že spousta návštěvníků ulice se na ně dokonce pohoršeně dívala. Oni ale byli zvyklí. Takhle se na ně v Bradavicích dívali skoro všichni prefekti, primusové i učitelé.

V Příčné ulici strávili 3 hodiny. Když se zastavili v cukrárně, Joanne od všeho mluvení a smání bolela pusa. Přes prázdniny nebyla zvyklá moc mluvit. Taky měla nepříjemně vyschlý krk. Sedli si na lavičku a James mluvil o novém koštěti, které stálo ve výloze obchodu Famfrpálové potřeby všeho druhu.
"... Kometa jedna dvacet je proti řadě Zameták úplná nula, když vezmete v úvahu, že má zrychlení z nuly na 40km/h bez příznivého větru zatímco kometa potřebuje nejen příznivý vítr, ale také menší váhu kouzelníka..." James mlel a mlel a neuvědomoval si že mu Sirius podpálil tkaničku u bot a ta jako zápalný knot dohořívá a dohořívá k botě. Joanne se s Remusem dusili smíchy a Sirius si dal ruce za hlavu, natáhl nohy, očima těkal po obloze a pískal si.
"Nesmrdí tu něco?" zamrkal najednou James a rozhlížel se.
"Co myslíš, Jamie?" nevydržel to Sirius a vyprskl smíchy.
"Moje bota!" James začal tkaničku hasit tím, že si na ní dupl druhou botou. Ztratil ovšem rovnováhu a jak široký, tak dlouhý se rozplácl na kočičí hlavy. Joanne, Remus i Sirius se prohýbali smíchy. Potom se vedle Jamese ozval hlásek: "Ehm... Ahoj Joanne. Myslela jsem, že se tu potkáme." Joanne vzhlédla a uviděla Lily Evansovou. Nejlepší kamarádku z Bradavic a velice chytrou čarodějku. Na tváři měla milý, trochu pobavený úsměv a dívala se na Jamese, který se pohotově snažil zvednout ze země. Za ní se krčil stejně starý kluk. Měl černé splihlé a mastné vlasy a velice světlou, jako by voskovou pleť. Díval se kdesi na svoje boty.
"No jo. Přišli jsme si s kluky koupit učebnice a tak," řekla Joanne a také se na ni usmála. James se mezitím zvedl a pátravě se díval po tom klukovi za Lily. Oči mu stanuly na zeleném odznaku na jeho hrudi a zúžily se odporem.
"Evansová, ty se bavíš se zmijozelskými?" řekl stejně znechuceně, jak se tvářil. Lily na něj přeskočila očima a řekla: "Co je ti do toho, Pottere? No nic, měj se Joanne, uvidíme se ve vlaku." A společně se svým společníkem odešla.
"Co se stalo, Jamesi?" otočila se na něj, když byla Lily dost daleko.
"Co se stalo? CO se stalo? Neviděla jsi toho kluka? Byl ze Zmijozelu a ona je z Nebelvíru!"
"A není to jedno?"
"Není, když se jedná o Nebelvír a Zmijozel!" James se stále díval na Lilyiny záda. Pobouřeně a nevěřícně kýval hlavou a oči měl přivřené. Joanne se podívala na Siriuse a Remuse, hledajíc u nich oporu. Sirius zakýval hlavou, jako že s Jamesem souhlasí a Remus zvedl ramena. James se stále díval na vzdalující se Lilyina záda.
"Měli bychom jít," uťal nenadálé ticho Remus a všichni se zvedli. Celou cestu do Děravého kotle neřekli ani slovo. James pořád nevěřícně pokyvoval hlavou a cosi si pro sebe mumlal. V hostinci se rozloučili a každý šel svou cestou. U baru čekali na Jamese a Remuse rodiče, Sirius měl bydliště blízko, tak šel pěšky a Joanne nastoupila do autobusu. Nechápala proč James na Lily tak vyjel. Jistě, nevraživost mezi Nebelvírem a Zmijozelem byla v Bradavicích od nepaměti, Joanne to ale ovšem připadalo trochu jako za vlasy přitažené.

1. září ji matka zavezla na nástupiště. Rozloučily se spolu obvyklým způsobem. Matka jí řekla, ať dává pozor a odešla. Joanne prošla zdí, dělící nástupiště 10 a 9 a opět uviděla tu nádhernou karmínově rudou lokomotivu a spousty vagónů. Na nástupišti panovala vřava, jak se žáci loučili s rodinami a snažili se nastoupit si do vlaku. Joanne na nic nečekala, zavezla kufr i sovu do zavazadlového prostoru a začala hledat kluky. Po chvíli je našla a přisedla si k nim. Zanedlouho se vlak rozjel. Joanne měla skvělou náladu, vždyť opět jela tam, kde to měla nejradši. Za nějakou půl hodinu se dveře kupé otevřely a objevila se v nich rudovlasá hlava s jasně zelenýma očima. Lily Evansová se na všechny usmála (Jamese nějakým nedopatřením minula) a pokývla hlavou na Joanne, aby jí následovala. Joanne vylezla z kupé na chodbičku za Lily. Stál vedle ní ten stejný žák Zmijozelu, který s ní byl na Příčné ulici. Joanne se na něj váhavě usmála, on si ji však jen chladnýma černýma očima měřil od hlavy k patě. Nepatrně se zamračila a koukla na Lily. Ta se na ni usmívala.
"Ty asi nevíš, proč na mě Potter vyjel kvůli Severusovi, že?" řekla a dívala se jí do očí.
"Kvůli komu?" nechápala Joanne.
"No jo, promiň," uculila se Lily, "Severus Snape, Joanne Leafsová... Joanne je moje nejlepší kamarádka a Severus zase nejlepší kamarád." Joanne se na toho pohublého mladíka opět usmála. V jeho tváři se však neobjevil ani náznak zájmu a už vůbec ne úsměvu. Prostě si ji povýšenecky prohlížel.
"Aha... no, tak to nevím Lily. Nějak jsme o tom už potom nemluvili. Ale víš přece, Nebelvír a Zmijozel nejde dohromady a možná proto to Jamese zarazilo..."
"Nebelvír a Zmijozel nejde dohromady... to asi proto že v Nebelvíru jsou samé tupé hlavy, a krvezrádci. Vždycky říkám, že Lily měla být ve Zmijozelu," skočil jí do řeči Severus a pořád se na Joanne díval. Joanne nepatrně nadzvedla obočí a pohlédla na Lily. Potom promluvila směrem ke Snapeovi: "Ano, Nebelvír a Zmijozel nejdou dohromady. A nepomyslel jsi někdy, proč je Lily v Nebelvíru? Protože nejsme tak posedlí takzvanou čistou krví a hony na mudly a všelijakou černou magií." Řekla stejně chladně, jak se na ní Snape díval. Ona se však tvářila nezúčastněně, jako by mluvila o zalévání pokojových květin. Neuhnula pohledem a Severusovy oči ze zúžily.
"Ale no tak, nechte toho... nechápu, proč bychom se prostě nemohli bavit i mezi kolejemi," snažila se je Lily usmířit a nervózně těkala očima z jednoho, teď už naštvaného obličeje na druhý.
"Ale já to právě pochopila Lil," řekla klidně Joanne a podívala se Lily do očí, "protože jsme každý jiný a některé názory ten jiný prostě nesnese." Otočila se na podpatku, zavřela za sebou dveře od kupé a zmizela Lily i Snapeovi z očí. Ztrápeně se spustila na sedadlo a dívala se do stropu.
"Co ti chtěla?" řekl ledabyle James. Joanne ho provrtala pohledem: "Ptala se mě, proč si na ni na Příčné tak vyjel."
"Vždyť to je jasné ne? Vídá se se zmijozelskými." James se na sedadle napřímil.
"A proč ti to, sakra, tak vadí?" vyjela na něj Joanne.
"Ty jsi asi ještě neslyšela o Voldemortovi, že?" při těch slovech Remus zamrkal a zpytavě na Jamese pohlédl. Sirius na sobě nedal nic znát.
"Proboha, jasně že jsem neslyšela! Jestli to nevíš, tak jsem vyrůstala vlastně s mudlama! A kdo to teda je? Nějaký pekař, co prodává spálený rohlíky?" zeptala se Joanne už ne tak výbušně ale spíše zvědavě. Sirius se rozesmál a Remus se zatvářil pobaveně. James na ni hleděl, jako by ho udeřil blesk. K řeči se očividně moc neměl a tak se do vysvětlování pustil Sirius: "Víš Joanne, Voldemort," Remus sebou nervózně škubl, "za prvé studoval ve Zmijozelu a za druhé s ním moje rodina plně souhlasí." Provrtával ji očima.
"Hmm... to znamená, že je špatný?"
"Stejně jako moje rodina je posedlý čistou krví a snaží se kouzelnické společenství takzvaně očistit. Zabíjí mudly, děti mudlů, které kouzlí a krvezrádce. Má spoustu stoupenců. Brumbál proti němu bojuje, ale i tak se co týden objevují v novinách zprávy o pohřešovaných nebo mrtvých," vysvětlil stručně Sirius. Joanne na něj hleděla s rozšířenýma očima.
"To myslíš vážně? Ale... ale proč?" vydechla a Sirius smutně přikývl.
"Protože si stejně, jako moje rodina myslí, že kouzelníci s čistou krví jsou nějak nadřazení."
"A to všichni zmijozelští..."
"Nevím, jestli všichni, ale velká většina určitě," řekl Sirius a díval se z okna na stále drsnější krajinu.
"Byl tam s ní Snape?" zeptal se najednou James.
"Jo, byl," řekla Joanne a zamračeně se na něj podívala.
"Je z čistokrevné rodiny, stejně, jako já," řekl Sirius a pohlédl na Jamese.
"No jo... jablko někdy spadne od stromu dále, než v jiných případech. Někdy se však zastaví přímo pod kmenem," řekl James zamyšleně a zahleděl se do prázdna.
"A co bratr, Siriusi? Říkal jsi, že má jít do prvního ročníku..."
"Toho má pod ochrannými křídly Malfoy. Zdá se, že Regulus se mu zamlouvá víc, než já. Ne že by mi to bylo nějak líto, ale Regulus je přece jenom můj bratr... Určitě skončí ve Zmijozelu... ale, může si za to sám. Skočil na matčiny kecy... Chová se stejně, jako všichni zmijozelští," zahučel Sirius
"Ten Snape... to je taky blbec..." zavrčel Remus. Joanne na něj přeskočila očima a zpytavě se na ně zahleděla.
"Znáš ho?"
"Moje mamka chodila s jeho matkou do stejného ročníku. Jeho matka chodila do Zmijozelu a po východu ze školy se někde ztratila a pak se objevil její syn... každopádně, jeho matka vždycky měla takové ty pohnutky k černé magii... taky ale vyhrála tchoříčkovou soutěž," uchechtl se.
"To je to zdegenerování díky takzvaným čistokrevným rodinám," řekl naštvaně Sirius a stále se díval z okna, "bratranci a sestřenice se berou a mají spolu děti... co by jste čekali..."

Vlak uháněl stále divočejší krajinou pokrytou kopečky a malými vesničkami. Podlaha drkotala a Joanne měla dost času na přemýšlení... ostatně, jako všichni z toho kupé. Později však na Snapea, Reguluse i na všechny čistokrevné zapomněli.