Když Joanne s Lily ráno sešly do společenské místnosti, našly tam pouze Siriuse s Remusem. Na Joanniny tázavé pohledy jí Remus odpověděl, že James šel na snídani sám a ani jim nic neřekl. Nevěřícně zakroutila hlavou. Tohle se ještě nestalo...
"To ho přejde," řekl zkusmo Sirius, když vyšli z portrétu Buclaté dámy. Ve Velké síni bylo narváno, jako každý den. Rozhlédli se po nebelvírském stole. Jamese uviděli sedět vedle jednoho prefekta. Společně s Lily si k němu přisedli. Nikdo nic neříkal. James na ně koutkem oka zíral, jinak vypadal velice zaneprázdněný snídaní.
"Nechte toho," nevydržela to Joanne, "přece se nebudete hádat..."
"Až se omluví za to, že mi zkazil šance dostat se do týmu," přerušil ji hlasitě James, oči však nezvedl od snídaně. Sirius na něj chvíli zíral, jako by mu chtěl dát facku. Joanne se na něj zamračila a pohlédla na Jamese, který stále hleděl na svoje míchaná vajíčka.
"Tak se jí zeptej dnes po vyučování. Poslední hodinu máme Obranu proti černé magii a to je jenom o 3 patra výše, než má profesorka kabinet. Zajdeme tam s tebou," řekla a James se na ni podíval. Oči mu ujely směrem k Lily, která si polévala palačinky sirupem. Potom kývl. Sirius s Remusem vypadali dost překvapeně. Očividně nečekali, že to s ním půjde tak lehce.

Po vyučování se tedy vypravili za profesorkou McGonagallovou. James byl dost nervózní a chvíli se musel přemáhat, než zaklepal. Zevnitř se ozval profesorčin hlas: "Dále!" Joanne, Sirius i Remus museli Jamese přemlouvat, aby otevřel a vešel dovnitř. Nakonec se tedy nadechl a zatáhl za kliku. Bohužel, dveře se otevíraly dovnitř a chvíli mu trvalo, než mu to došlo. Celý rozklepaný vešel do kabinetu a ostatní s ním.
"Potřebujete doprovod, Pottere?" řekla trochu výbušně profesorka.
"Jsme jeho eskorta a zároveň morální podpora," řekl Sirius nevinně. Profesorka se na něj chvíli dívala než řekla: "Zavřete ty dveře, slečno Leafsová." Joanne jí poslechla a profesorka se na Jamese zpytavě zahleděla.
"Posaďte se, Pottere," řekla profesorka a stále na něj upírala své přísné oči.
"Nebudu říkat, že jsem vás nečekala. Upřímně řečeno, myslela jsem si ale, že přijdete dříve."
"Já... no víte, chtěl jsem dříve, jenže jsem si říkal, že..."
"Že bych vám, po školním trestu, nevyhověla?" přerušila ho profesorka prozíravě. Jamesovi, jakoby na chvíli přestal fungovat hlas. Trošku se zčervenal, ale přikývl.
"Takže, co byste rád?" řekla profesorka a stále se Jamesovi dívala do očí.
"Chtěl bych se přihlásit do nebelvírského famfrpálového týmu," řekl James a pohlédl na profesorku. Té se po tváři mihlo cosi, jako úsměv. Přelud však ihned zmizel. Profesorka otevřela šuplík ve stolu a vytáhla dlouhý seznam jmen. Podala Jamesovi brk a inkoust a James se podepsal. Když už se měli k odchodu, profesorka na něj ještě zavolala: "Pottere, za co byste chtěl hrát?"
"Chytače, paní profesorko."
"Myslím, že na to máte, Pottere. Viděla jsem vás při vaší první lekci na košťatech. No, hodně štěstí. V pátek se koná výběr hráčů."
Když se dveře od kabinetu profesorky McGonagallové zavřely, James se musel hodně přemáhat, aby nezačal samou radostí křičet.
"Vidíš, dokázal jsi to. A ani to nebolelo," rozesmáli se.

Večer, když už měli všechny domácí úkoly hotové, donesla Joanne z ložnice vypůjčenou knihu. Všichni si ji prolistovali. Byla v ní opravdu užitečná (ale některá i méně užitečná) kouzla. Hned se jich pár naučili. Teď už věděli, jak na to, když by je někdo požádal, aby jim nafoukl hlavu do obřích rozměrů. Také se naučili kouzlo, po kterém rostly chlupy v nose neuvěřitelnou rychlostí a pokoušely se nešťastníkovi obtočit kolem krku a zadusit ho. Naštěstí k němu byla i protikletba. Taky zjistili, že kouzlo, po které vám rostou nehty na nohou, je velice nepříjemné. Naštěstí i zde našli protikletbu. Nebo například velice pěkná kletba byla ta, po které vám po celém těle vyrašily boláky, které při každém pohybu praskaly a stříkaly kolem sebe nechutný žlutý hnis, který nepříjemně zapáchal. Celkem se za ten večer naučili něco kolem deseti velice užitečných kleteb. A taky si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je – učili se je sami na sobě.

Vyzkoušet je ale na někom jiném se jim zatím nepoštěstilo. Hledali záminky. Nechtěli si něco začít sami. Jelikož byli ale pro svůj ročník jakousi elitou, nikdo je moc nezesměšňoval ani neurážel. Vyjímkou ovšem byli zmijozelští, kteří uráželi každého nebelvírského. Povětšinou to ale byli starší studenti a tak odvážní ještě nebyli.
Ve čtvrtek ráno přiletěla k Jamesovi sova s podlouhlým balíkem. Z hnědého balícího papíru se vykutálel Zameták 1. James měl mít zanedlouho narozeniny a když se jeho otec dozvěděl, že půjde na konkurz na chytače, poslali mu dárek dříve.
V pátek odpoledne se Joanne, James, Sirius a Remus vypravili na famfrpálové hřiště, kde se měl konat výběr hráčů. James se odebral na hřiště, zatímco zbytek si sedl do tribun.

Kapitán nebelvírského famfrpálového mužstva, vysoký hnědovlasý kluk z 6. ročníku se jménem Thomas Montgomery, dal pokyn k zahřívacímu letu. James si podle Joannina názoru vedl dost dobře. První kapitán vybíral střelce. Staly se jimi dvě dívky. Jedna ze 4. ročníku, vysoká a silnější černovláska se jmenovala Glorie McKinnonová a druhá, drobná a štíhlá dívka z pátého ročníku, byla Terri Summersová. Se třetím střelcem měl Montgomery potíže. Nakonec se rozhodl pro vysokého blonďáka s pronikavě modrýma očima z 3. ročníku. Jeho jméno Joanne neznala. Poté se vybírali odrážeči. Stali se jimi Mark Martin a Dan Johnson, oba z 5.ročníku. Joanne se nezdáli nijak zvlášť nadaní, ale oba měli alespoň dost dobrou trefu. Chytačů bylo na výběr nejvíce a kapitán měl s výběrem velice značné potíže. Rozdělil uchazeče do dvou skupin a nejdříve vyloučil ty, kteří nedokázali létat moc rychle. Všechny velice potěšilo, když se James dostal do druhého kola. V druhém kole si kapitán zkoušel postřeh. Vypouštěl zlatonku a sledoval, jak se uchazeči po jednom snaží ten zlatý míček chytit. Nakonec zbylo přeživších uchazečů pouze 5. Mezi nimi i James. V tomto závěrečném a rozhodujícím kole si kapitán stopoval čas, za který zlatonku dokázali chytit. Nakonec si svolal všech pět zbývajících a vybíral si. Dva vyloučil. Ti začali zběsile protestovat. Potom vyloučil i toho, který měl nejlepší čas v posledním kole. Ten taky začal protestovat. Nakonec zbývali už jenom James a čtvrťák Jim Fergusson.

"Kluci," promluvil k nim Montgomery, "oba jste dnes ukázali, že umíte skvěle létat a chytat zlatonku. Oba jste dnes ukázali své kvality. Musím říct, že jsem měl už po druhém kole vybráno. Vyniká svým stylem. Má dobré oči a skvělý postřeh. Mohl by být i odrážečem, když o tom teď přemýšlím... ne, on je zdaleka nejlepším chytačem, kterého jsme dnes mohli vidět. A je to James Potter," tribuny se hlasitě rozjásaly, "jsem rád, že budeš s námi. Jsi vážně dobrý..." skončil Montgomery a pyšně se na Jamese díval. Ten na něj koulil oříškové oči. Na tribunách mezitím Joanne, Sirius a Remus oslavovali Jamesovo přijetí do týmu.
"D-díky," řekl neurčitě James a stále poulil na kapitána oči.
"Tak, mužstvo," řekl kapitán týmu a jednoho po druhém si je prohlížel, "jsem velice spokojený a, no myslím... ale jo... mohli bychom letos ten školní pohár vyhrát, víte?" Mužstvo se roztleskalo a přidali se k nim i diváci. Když se s Jamesem konečně potkali pod tribunami, vypadal stále tak zaskočeně, jako když se to dozvěděl. Teď se ale už i smál. Všichni mu pogratulovali a James vypadal opravdu nadšeně.