Nakoukneme do hodin a napíšeme si test. James a Snape se nemůžou vystát... a kdo se bude nakonec smát?

Postavy: Joanne Leafsová, James Potter, Sirius Black, Remus Lupin, Severus Snape, Peter Pettigrew, Lily Evansová, Minerva McGonagallová

"... skřeti vytáhli do boje s nepřekonatelnou zbrojí a smazali celou vesnici z povrchu zemského jediným..." Joanne usínala v hodině dějin čar a kouzel. Duch profesora Binnse mlel monotonním tónem ze svých zápisků o bojích se skřety. Remus se vedle ní snažil vypadat, že ho to aspoň trochu zajímá, neustále však těkal očima k oknu. James se Siriusem vůbec nic nepředstírali, leželi na knihách a sem tam pátravě nadzvedli víčka. Peter si pro sebe cosi tiše mumlal. Joanne se protáhla. Profesor se náhle otočil a proplul tabulí, jako by nic. Většina studentů najednou ožila – začali se bavit, hromadně zívat a smát se.

"Hele! Volná hodina!" vykřikl James a nadšeně se rozhlížel kolem. Několik studentů souhlasně zavýsklo, někteří se začali hlasitě smát a někteří se stále ještě neprobudili. Remus si zastrčil poznámky do brašny a usmíval se, jak se ještě nikdy na hodině dějin nesmál. James se Siriusem vznesli do vzduchu dvě (prázdné) židle a sváděli s nimi souboj na život a na smrt. Peter nadšeně poskakoval kolem nich a tleskal. Joanne s Remusem a Lily vytáhli karty a začali hrát Řachavého Petra. Měli odehrány tři partie a Jamesova židle zrovna ztratila nohu, když profesor Binns znovu proplul tabulí a své poznámky si nesl pod průhledným ramenem. Nijak si nevšímal toho, že téměř nikdo nesedí na svých místech. Naopak, skřípavě si odkašlal a začal přednášet své poznámky, jako by nic. Všichni žáci se ve vší úctě a tichosti k velice starému profesorovi posadili na svá místa, zaposlouchali se a znovu pousínali.
"... byl ztracený a, bohužel, nikdy se nenašel. Moderní kouzlení se počalo rozmáhat po druhé mudlovské válce. Dvacáté století bylo pro vývoj a rozvoj kouzelnictví velice příhodné. Počaly se taktéž vyskytovat nové kletby a samozvaní vynálezci je počali publikovat v knihkupectvích po celém světě..."
"Nemluví náhodou o něčem jiném?" zeptala se Joanne šeptem Jamese. Ten se ušklíbl a zaujal svou předešlou polohu vleže na lavici.
"Siriusi... Siriusi," křičela šeptem Joanne a snažila se telepaticky Siriuse přimět, aby se na ni podíval. Sirius zvedl hlavu a pátravě se na ni zahleděl.
"Co je?" zašeptal.
"Nemluvil Binns před tím o 14.století? Proč teď mluví o 20. století?"
"No jo! Hahaha," Sirius se zasmál. Binns se na něj podíval, neustále však mlel poznámky – za tu dobu je asi znal nazpaměť.
"Pane White," zaskřípal, jako když škrábe nehty o tabuli, "myslíte si, že madame Louisová snad špatně popsala účinnosti měnícího kouzla?"
"Black, pane profesore," zasmál se znovu Sirius, "ne – naopak. Madame Luisová byla jistě skvělou ženou a o měnících kouzlech věděla zajisté úplně všechno, ale my jsme skončili u válek se skřety..."
"Ale! Co mi to tu povídáte?" zaskřehotal Binns a díval se na Siriuse mléčně bílýma očima. Teď se začala smát polovina třídy.
"Ano, pane profesore. My jsme druhý ročník a bereme 14. století..."
"Nejste druhý ročník! Jste mrzimorský a havraspárský sedmý ročník a bereme novověk..."
"Pane profesore?" zeptala se opatrně Joanne. James s Remusem se vedle ní dusili smíchy.
"Ano, slečno Flowersová?"
"Ehm... my ale opravdu jsme druhý ročník a opravdu bereme války se skřety..." Snažila se nesmát.
"Nu... jste dost malí na sedmáky..." zamyslel se Binns a proplul tabulí.
"Musíme uznat," řekl celé třídě James, "že s profesorem Binnsem je největší legrace!" Celá třída se sborově zasmála a James se zatvářil velice polichoceně.
"Za 20 minut má zvonit..." poznamenal Remus, když se díval na hodinky, které měly i pohyblivý měsíc, který se měnil stejně, jako ten na obloze.
"Ten už se asi nevrátí," řekl pobaveně Peter a hleděl na tabuli.
"Doufejme. Skřeti mě nikdy moc nebrali," řekl Sirius a položil nohy na stůl.

Profesor Binns se opravdu do konce hodiny nedostavil. Druháci měli tedy druhou polovinu hodiny volnou a využili ji, jak nejlépe mohli – dopisováním esejí a lenošením.

Blížil se všemi očekávaný finálový famfrpálový zápas. Hrál Nebelvír proti Zmijozelu. Nevraživost mezi těmito dvěmi kolejemi dosáhla neúnosné meze – nebylo přechodu chodby bez toho, aby jste si nemuseli chránit hlavu před záblesky kouzel. Jedna taková chodba byla velice oblíbená, a to chodba z podzemní učebny lektvarů do Velké síně. Vybíralo si jí zdaleka nejvíce soubojových dvojic a jednotlivců, útočících na nevinné oběti (na nevinné, pokud byli terčem kleteb studenti Nebelvíru.) James byl v tu dobu dost popudlivý a metal kletby na kohokoliv. Neustále odskakoval kontrolovat svůj Zameták a několikrát kvůli tomu přišel pozdě do hodiny. Den před zápasem se snažili jednotliví hráči družstev oddělat soupeře. Nejoblíbenější slova byla tehdy ta ze strany 64, knihy Fajn finty pro fikané frajery.
"Hele! Pottere! Vsadil jsem si na tebe! Ve druhé minutě dostaneš potloukem do hlavy! Věřím ti! Hahahahaha!"
"Silencio!" vykřikl James a pokračoval v cestě k učebně. Zmijozelský třeťák se snažil mluvit, otevíral pusu jako kapr na souši, ale nevydal ani hlásku.. Červenal a vypadalo to, že z plných plic křičí – nic se však neozývalo.
"Skvěle použité kouzlo, Jamesi," řekl Remus, když se otočil, aby se podíval na postiženého zmijozelského.
"Díky," usmál se James a zapadli do učebny přeměňování. Profesorka McGonagallová už na ně čekala a klepala prsty do desky katedry. Významně se na Jamese koukla a potom zase oči odvrátila.
"McGonagallová na tebe poslední dobou dělá oči dost často, Jamesi," podotkla s úsměvem Joanne, když si sedali.
"Snad nežárlíš?" rýpl si do ní Sirius a potutelně se usmál.
"To ne. James a McGonagallová, to je pár snů..."
"Ticho vy tam!" vyštěkla na bláznivě se smějící čtyřku (James se z nepochopitelných důvodů nepřidal) a všem rozdala dlouhé pergameny s otázkami od jedné do dvaceti.
"Merlinovy vousy!" vyjekl Peter a převrhl kalamář, když k němu pergamen doplachtil.
"Merlina si schovejte do dějin čar a kouzel, pane Pettigrewe," řekla profesorka a sedla si za katedru, "a schovejte tu učebnici! Opakovat jste si měli včera." Peter se zatvářil jako vepř na porážku a dokonce tak i vykvikl. Kulaté oči se mu zalily slzami.
"Klid, Petře! Budu ti radit!" zašeptal James a přiblížil se k němu.
"Minulou hodinu jsem vás připravila na většinu otázek. Opakovali jsme a taky proto jsem se rozhodla dát vám tento test poněkud dříve. Máte na to celou hodinu. Jak jistě víte, pravopisné i napovídající brky jsou zakázány. Nebojte se, pojistila jsem se proti nim jedním velice lehkým kouzlem," řekla profesorka ledabylým hlasem a probírala se stohy pergamenů na stole. Náhle se zepředu ozval zvuk, jako když vichřice profukuje přes okna a černý kouř, vystupující z brku jednoho Zmijozelského studenta všem prozradil, jaké kouzlo profesorka použila. Profesorka se pomalu zvedla a ladným krokem došla až k lavici, od které se vzduchem nesl smrad pálených pneumatik. Klepání jejích podpatků tichem ustalo, jednou lehce mávla hůlkou a brk zmizel. Dým se však stále vznášel nad studentem a zahaloval ho do ne zrovna voňavé clony. Zbytek studentů už necítil nic. Nebelvírští to ocenili pochvalným potleskem, profesorka je však jediným pohledem umlčela. Joanne se koukla do svého pergamenu. Otázka číslo jedna: Vypište všechny možné problémy při přeměňování obojživelníků plus otázka číslo dvě: Jak se jim vyvarovat. V mysli ji vytanula první hodina a s úsměvem se dala do práce.
"Špatný pohyb hůlkou, špatně vyřčené zaklínadlo... Petře... máš to?" James vedle ní šeptal Petrovi pokyny a Petr zapisoval. Několikrát se zamračil a pak napsal: "Špatné pohnutky v mysli." James obrátil oči v sloup a opět začal chrlit na Petra rady. Joanne se při pohledu na ně neubránila pochybnostem. James šeptal hlasitým sykavým šepotem a Petr několikrát udělal hlasité: "Eeh?"
Otázka číslo tři: Popište kouzlo Vera Vertum. Joanne okamžitě zapisovala vše, co jí napadlo. Přeměňování byl její oblíbený předmět a věděla o něm opravdu hodně. Vzpomněla si na druhou část knížky Všecky tváře transformace, kterou dostala od Siriuse a na kapitolu Užitečné proměny. Sklonila se nad pergamen...
"Ne! To bylo těch pět zásad, neříkej, že ses nenaučil aspoň tohle!"
"Ne..."
"Pst! Uslyší vás!" Joanne na ně varovně sykla a dívala se na profesorku. Ta se probírala eseji a nevěnovala jim sebemenší pozornost...
Takhle proběhlo dalších 20 minut. James chrlil na Petra správné odpovědi a Petr byl v obličeji úplně rudý od toho, jak se snažil všechno zachytit a sepsat. Joanne byla u 15 otázky, oni dva u sedmé... Měla sto chutí říct Jamesovi, ať mu neříká všechno, že to bude nápadné a on sám nedokáže dokončit test včas. Věděla ale, že by to nestálo za nic.
"Posledních 10 minut," řekla profesorka do hluku škrábání brků a mumlání. Porozhlédla se po třídě a Joanne stihla Jamese pod stolem kopnout. James se totiž právě viditelně nakláněl nad Petrovým pergamenem a škrtal v něm. V posledním okamžiku pochopil nebezpečí a přesunul se nad svůj pergamen a dělal, že přemýšlí.
"Pane Pottere?" zeptala se profesorka McGonagallová.
"Ano, paní profesorko?" opáčil slušně James a díval se profesorce do přísných očí.
"Pokud se pan Pettigrew na dnešní test nenaučil, neznamená to, že by on byl ten pravý na Vynikající a neznamená to, že vy by jste měl dostat Hrozné či Trolla, jak je to u pana Pettigrewa víc než obvyklé..." poznamenala profesorka.
"Nechápu vás, paní profesorko," podotkl James s hraným nesmělým zájmem ve hlase.
"Moc dobře víte, co myslím."
"Paní profesorko?" ozval se chladný hlas zepředu. Snape se díval na profesorku a černé oči se mu leskly.
"Ano?"
"Všichni víme, že Potter Pettigrewovi radí, tak proč mu neudělíte trest? Proč mu neudělíte trest třeba... já nevím... na sobotní dopoledne?" Celé zmijozelské osazenstvo se začalo bouřlivě smát a přitakávat. Jamesovy oči se rozšířili a v nastalém zmatku se Peter pokoušel opsat něco z Remusova pergamenu, který se ocitl v absolutně nestřeženém prostředí – Remus s přivřenýma očima zahlížel na Snapea.
"Nemusíte mi radit, pane Snape. Už zde učím pár let a vím, co mám dělat, děkuji. Já akorát použiji srovnávací kouzlo, a stejné věty panu Pettigrewovi a panu Potterovi vyškrtnu," řekla chladně profesorka a dívala se na Jamese. Ten se zatvářil nešťastně a začal přeškrtávat věty, které nadiktoval Petrovi.
"Ale, paní profesorko! Proč jste mu nedala aspoň školní trest?" vyštěkl na profesorku Snape. James se na něj podíval vražedným pohledem a užuž otvíral pusu... profesorka ho však naštěstí překřikla.
"Neodsuzujte moji výuku, pane Snape, nebo snad chcete trest vy?" usadila ho profesorka a posadila se za katedru. Zazvonilo, profesorka si sebrala pergameny a všichni se hrnuli ven.
"Pottere? Můžete na minutku?" Profesorka McGonagallová stála za katedrou a James se k ní blížil.
"Nenechte se vyprovokovat..." začala.
"Já? Jak bych se mohl nechat..."
"Nepřerušujte mě, Pottere. Zmijozelu jde o váš odstup ze zápasu, pochopte to. Radím vám, nenechte se vyprovokovat. Samozřejmě, váš test srovnám s testem pana Pettigrewa. S tím vám nemůžu a ani nechci pomoci. Za to si můžete sami... běžte."
Vyšli z učebny a chodba byla už téměř prázdná. Jen pár druháků ještě stálo uprostřed a kontrolovalo si odpovědi z testu.
"Furnunculus!" Z rohu místnosti se ozval výkřik a všichni se instinktivně otočili. Kouzlo tak tak minulo Jamesovo levé ucho.
"Rictusempra!" Joanne ani nestačila zaregistrovat, kdy James vytáhl hůlku a namířil ji proti Snapeovi. Snape vykřikl: "Protego!" Vykouzlil kolem sebe to stejné světlo jako minule a Jamesova kletba se od ní odrazila přímo na něj. James už nestačil uskočit a odražená kletba ho trefila přímo do hrudi. Odhodila ho několik metrů... Vtom se spojily tři stejné kletby najednou z úst Joanne, Siriuse a Remuse.
Výkřik "Densaugeo!" třikrát zesílen oproti samotnému Snapeovi pronikl světlem a narazil do Snapeova břicha. Snape spadl na záda. Mezitím se James zvedl. Snape už také stál na nohou a mířil hůlkou na Jamese...
"Densaugeo!" Snape vykřikl kouzlo a to téměř okamžitě odhodilo Jamese zpět o těch pár metrů. Snape se vítězoslavně ušklíbl a díval se, jak Joanne s Remusem běží Jamesovi pomoct na nohy. Sirius otáčel hůlkou v ruce, neustále s ní však mířil na šklebícího se Snapea.
"Tohle ti neprojde. James nastoupí do zápasu a vy prohrajete!" vykřikl na Snapea.
"Myslíš, Blacku? Já bych řekl, že ten rozmazlený frajer se už ani nezvedne!" To však nebyla až tak pravda. James se dobelhal k Siriusovi a zaujal bojovou pozici. Trochu se mu ale klepala kolena – při druhém spadnutí si je pořádně narazil. Sirius se na Jamese kouknul. James se rošťácky ušklíbl a oba na Snapea seslali kouzlo. Snape však stihl vykřiknout štítové kouzlo, a kletby odrazil. Hnaly se vzduchem k Jamesovi a opět mu narazily přímo do hrudi. Zesílená účinnost kouzla ho odhodila až ke stěně, do které s hrozivou ránou narazil a bezvládně se sesul na podlahu...
"To už přestává všechno!" profesorka McGonagallová nahlížela ze dveří učebny. V očích měla děs ale taky nevyjádřitelnou zuřivost. Vrhla po Snapeovy oheň zakládajícím pohledem.
"Taková drzost! To jsem snad ještě nezažila! Před finálovým zápasem jsou častá drobná uřknutí, ale tohle?! Do konce týdne u mě školní trest a teď se běžte hlásit k profesoru Křiklanovi, Snape!" Natáhla ruku k všeříkajícímu gestu a přiběhla k bezvládnému Jamesovi, který už byl v sevření Joanne, Siriuse, Remuse a Petra.
Profesorka si k němu klekla a nadzvedla Jamesovi víčka.
"Snape na něj zaútočil, když jsme vyšli z učebny, paní profesorko. James se pouze bránil a..."
"Já vím, pan Lupine. Dívala jsem se ze dveří," zastavila ho profesorka a prohlížela si Jamesovu hlavu.
"Asi otřes mozku... vezmeme ho k madame Pomfreyové..." potom mávla hůlkou, Jamese to zvedlo do vzduchu a vyčarovaly se pod ním lehká nosítka. Vznášely se před profesorkou a pluly vzduchem směrem k ošetřovně. Joanne, Sirius, Remus a Petr za nimi klusali. Když se ocitli před dveřmi do ošetřovny, profesorka bez zaklepání vešla a nosítka vplula za ní. Ošetřovatelka, madame Pomfreyová, právě ošetřovala jakéhosi jedovatě zeleného studenta z Havraspáru a když se dveře otevřely, ohlédla se za nimi. Uviděla profesorku McGonagallovou s bezvládným Jamesem na vykouzlených nosítkách. Okamžitě odcupitala dozadu a přinesla lahvičku s doutnajícím roztokem. Profesorka mezitím Jamese položila na lůžko. Madame Pomfreyová ho krátce prohlédla a ohmatala mu hlavu.
"Tady vzadu má pořádnou bouli, Minervo... co se to proboha s těmi studenty děje?" zeptala se tiše ošetřovatelka.
"Finálový zápas Poppy. Potter a Snape... čekala jsem, kdy se něco takového stane," řekla profesorka nešťastně ale přitom přísně. Madame Pomfreyová nesouhlasně zamručela něco o brutálních sportech a márnicích a vpravila Jamesovi do úst karmínovou kapalinu. James se otřásl odporem a otevřel oči. Joanne se Siriusem a Remusem se postavili k posteli a oddychli si.
"Ošetřovna? Ten blbec Snape mě uřknul?" zeptal se mátožně James a ohmatával si temeno hlavy. Joanne se váhavě podívala na profesorku (bála se možné negativní reakce při nazvání Snapea blbcem) profesorka se ho však ani nesnažila zarazit.
"No, kamaráde. Měl jsi štěstí. Musíme se naučit to štítové kouzlo..."
"Jo! Zajdu do knihovny..."
"Ne, ne, ne," přerušila ho rozhodně profesorka a pohlédla na ošetřovatelku," vy, pane Pottere jste se za prvé neměl nechat vyprovokovat!"
"Ale paní profesorko! James se jenom bránil!"
"Ano! Co by jste dělala vy, paní profesorko, kdyby na vás někdo takhle zákeřně zaútočil?"
"Dobře!" zarazila profesorka jejich rozhořčené obrany. Ošetřovatelka ze vzduchu přičarovala další pohár, teď však čiré a jako by ledové tekutiny.
"Tohle vypij. Musíš si odpočinout a uklidnit se," řekla a podala pohárek Jamesovi.
"Jak dlouho myslíš, že tu bude muset zůstat, Poppy?" zeptala se profesorka a pohlédla na ošetřovatelku.
"Myslím, tak tři dny..."
"COŽE?!" vykřikl James a pokusil se posadit. Zamotala se mu však otřesená hlava a spadl zase na polštář. Na chvíli zavřel oči a když je otevřel, zeptal se zase tím mátožným a rozespalým hlasem: "Je přece famfrpál..."
"Tak ses neměl prát, chlapče," řekla ošetřovatelka vlídně.
"Ale... já jsem přece..."
"Radši to vypij. Usneš po tom." James otevřel oči. Měl je červené a zateklé slzami. Pozvedl ale jinovatkou ověšený pohárek k ústům a na jeden zátah ho vyprázdnil. Ještě jednou ztrápeně koukl na kamarády, než mu poklesly víčka a on usnul.
"Paní profesorko? Je nezbytně nutné..." začal Sirius, profesorka ho však zarazila.
"Ano, pane Blacku. Musí být pár dní v klidu. Mimochodem, ani pan Snape se na famfrpál letos nepodívá," řekla profesorka, zvedla se a odešla z ošetřovny. Joanne, Sirius, Remus a Peter tam ještě chvíli mlčky seděli a zvažovali šance Nebelvíru v zítřejším utkání. James je nejdůležitějším hráčem a jestli nenajdou brzy nějakého náhradníka...
"Měli by jste jít, mládeži. Pan Potter stejně jenom spí. Můžete za ním zajít zase zítra, ano?" Madame Pomfreyová se objevila vedle nich s táckem v rukou a zamířila k zelenému studentu Havraspáru, který co chvíli kýchal. Joanne se zvedla, zburcovala kluky a společně odešli
z ošetřovny. Při cestě do společné místnosti pochmurně přemýšleli nahlas. Nikomu se na zítřejší zápas ani moc nechtělo...

Sobota ráno... v tuhle dobu většinou Joanne četla ze své knihy přeměňování, klábosila s Lily a nebo tropila s kluky hlouposti. Dnes však pouze ležela v posteli, napůl převlečená a napůl stále v pyžamu a hleděla na nebesa své postele. Za vysokým oknem byly vidět pozemky a rozverně poletující a prozpěvující ptáci jí deptali. Dokázala si živě představit, co by se dnes dělo, nebýt Snapeova útoku. Pravděpodobně by byli vzhůru už od šesti, ve společenské místnosti Jamese uklidňovali a dělali si z něj legraci. Potom by přišel zbytek týmu a navzájem by si dodávali odvahu... na snídani by James spořádal dvojité porce všech druhů svých oblíbených cornflakeů a smáli by se zmijozelským... Teď je 7 hodin a Joanne leží na posteli. Ze společenské místnosti nejde slyšet žádný povyk. Všichni ještě spí a nebo, stejně jako ona, přemýšlí. Když se včera Montgomery dozvěděl o Jamesově nehodě, společně s kamarády z ročníku se chystali udělat atentát na Snapea... Joanne s Lily jim to ale nepovolily a oni se kupodivu nechali přemluvit a radši ho pomlouvali v teple společenské místnosti... Monty (jak mu všichni říkají) se postavil jako náhradník za Jamese a nový brankář na jeden zápas je Greg Keeper z třetího ročníku... Montgomery však stejně jako většina nebelvírských studentů neviděl šance na vítězství moc jasně.
Joanne se zvedla, převlékla se a sestoupila do společenské místnosti. Tam už seděli Sirius s Remusem a Petrem a šeptem se spolu bavili.
"Dobré ráno," zkusila Joanne a posadila se na pohovku vedle Petra.
"Dobrý," řekl pochmurně Sirius a rozvalil se v křesle, "zrovna jsme přemýšleli o Jamesovi."
"Jo... to já taky,"
"Měli jsme to vlastně vyhrané," zakroutil hlavou Peter.
"Jo! Kdyby ten slizoun Snape..." přitakal polohlasně Remus a díval se do plamenů ohně.
"Útok ze zálohy... to by zvládl i Petr!" poznamenal Sirius. Peter se na něj naštvaně koukl.
"No... měli bychom být rádi, že se Jamesovi nic vážného nestalo," podotkla Joanne.
"To každopádně. Ještě že mu Snape nechal ruce, aspoň se mu bude moct pomstít..." zakřenil se Sirius.
"To ne! Nedělejte si zbytečné problémy..."
"Zbytečné? Joanne, ten umaštěnec Jamesovi rozbil hlavu!"
"Já vím... je to srab. Vyříkat si to do očí by nezvládl, ale zaútočit ze zadu..."
"Haha... Severus je srabus," zahlaholil zpěvně Sirius a oči se mu rozzářily.
"Srabus?" rozesmál se Remus.
"Není to geniální?" zeptal se potěšeně Sirius a očima těkal z jednoho na druhého.
"Úžasné, Siriusi," napodobila Joanne Siriusův nadšený hlas a všichni se rozesmáli.
Na snídani ve Velké síni bylo ten den rušno – Zmijozel se bavil odstoupením Jamese a Snape byl poprvé jejich vzorem. Vypadal, že si to dost užívá. Profesorka McGonagallová ho však pozorovala a on k ní neustále nervózně pootáčel hlavu. Nebelvír na druhé straně síně akorát pochmurně seděl a snažil se nevypadat zdrceně a nepůsobit slabě. Nějak se jim to ale nedařilo. Joanne, Sirius, Remus a Peter sebrali ze stolu pár topinek, zabalili je do ubrousku a ještě před zápasem odběhli na ošetřovnu. James seděl na své posteli, přes pokrývku tácek s polosnědenou snídaní a hleděl z okna, kde se v dálce tyčily tribuny famfrpálového hřiště...
"Ahoj, Jamesi. Jak je?" pozdravil ho bodře Sirius a položil mu na nemocniční tácek pár topinek.
"Co myslíš?" řekl James a odstrčil tácek od sebe. Siriusovy oči se jednou krátce setkaly s Remusovými a Joanninými, než pokračoval.
"Monty za tebe postavil sebe a brankář je Keeper. Však víš, ten vysoký blonďák..."
"Já vím. Monty tu byl i s celým týmem."
"Aha..."
"A co Snape? Těší se na zápas?" řekl zahořkle James a stále se koukal z okna.
"Dostal od McGonagallové trest od dneška až po příští sobotu," řekla uklidňujícně Joanne.
"Nebude na zápase?" zeptal se James a přeskočil pohledem na Joanne. Joanne zakývala hlavou a na Jamesově obličeji se objevil úsměv.
"Ještě, že tak. Stavte se po zápase. Asi se zkusím ještě trochu prospat a tak..."

"Bere to celkem statečně, co říkáte?" řekla Joanne, když šli přes sluncem zalité pozemky k famfrpálovému hřišti.
"Jo... čekal jsem, že na tom bude hůř..."
"Ani se mi tam moc nechce."
"Musíme přece potom Jamesovi povyprávět, co se tam dělo!"
"Myslíš, že o to bude stát?"
"No jo..."
"Neviditelný plášť má James schovaný a nehodlám se mu hrabat ve věcech."
"To byl jenom takový nápad!"
"Pojďte. Najdeme si místa."