Tak abych začala další článek pro změnu pozitivně, ráda bych vyjádřila jisté pochybnosti ohledně mé povahy.

Nenávidím ji.

Vím to už dlouho. Neumím se chovat ve společnosti tří a více lidí. Největší problém pak nastává, když mám toho jednoho výrazně radši a toho druhého ani tak ne.
Nevím z jakého důvodu, ale vždycky začnu upřednostňovat toho, kterého ráda nemám a toho, na kterém mi záleží, shazuju a urážím. Můj styl humoru, když jsem nervózní... možná i jindy, ale to si neuvědomuju.

A to je další sranda. já si to neuvědomuju! Myslím to, že ubližuju. A to je dost velký problém.

Třeba dneska. Vůbec o ničem jsem nevěděla, dokud mi to asi po hodině moje nejlepší, naštvaná a smutná kamarádka neřekla. A i tak jsem musela uvažovat co jsem říkala. Problém není v tom, že bych si neuvědomovala, že jsem ublížila. Ale v tom, že si nepamatuju co jsem říkala...

Je to smutné. Přijde mi že s věkem jsem stále víc blbá. A to je mi 18...