Červenec se přehoupl v srpen a teplota opět trhala rekordy. Joanne seděla na trávě, vedle sebe položenou knihu přeměňování, pergamen a brk z poštolky a chvatně sepisovala odpovědi k otázkám od profesorky McGonagallové. Seděla shrbená a na záda jí dopadaly paprsky zapadajícího slunce. Právě dopsala poslední odpověď a rázně ji zakončila tečkou, přičemž propíchla pergamen. Nijak si s tím nelámala hlavu a protáhla se. Byly to už tři dny od té doby, co Siriusovi pomohla propašovat domů jeho sovu. Když odcházela, přece jí řekl, že napíše hned druhý den. Říkala si, že asi zapomněl a nebo mají návštěvu a on musí opět trpět nechutné pohledy matky... Dnes už to však vidí jinak. Jeho matka určitě zjistila, že má sovu. Whitey totiž neustále poskakovala a houkala. Nebylo možné ji přeslechnout. Siriusova matka mu ji zabavila... a nebo zabila? Joanne nechala zvednuté ruce klesnout zpátky k tělu a hleděla na červánky, které zahalovaly obzor. Jak ráda by věděla, co se Siriusem doopravdy je... Zhluboka se nadechla, sesbírala své věci z trávy a odešla do domu.
Když se ráno probudila, nevěřila svým očím. Z venku na ni svítily paprsky ranního slunce. Joanne první neotevřela oči a protáhla se. V tom momentu, kdy je otevřela, je rozšířila do maximální možné šířky. Její sova Fire jako obvykle seděla na bidýlku u okna. Vedle ní však netrpělivě poskakovala samice kalouse pustovky Whitey a v zobáku svírala obálku. Joanne ze sebe zkopala deku a jako ve snách se k Whitey přiblížila. Whitey zatřepala černohnědým ocasem a přiskočila k ní blíže. Dopis byl v obálce, která jí připadala povědomá. Vzala si od Whitey pergamen a okamžitě si uvědomila, že něco není v pořádku. Na obálce nebylo její jméno, ale Siriusovo, napsané Joanninou rukou. Obálku roztrhla a podívala se na pergamen. Bylo na něm napsáno pár nesrozumitelných a přeškrtnutých slov a Siriusův rukopis byl roztahaný a nepravidelný:
"Milá Joanne,
matka konečně zjistila, proč jsem šel na příčnou a co to u mě v pokoji houká. Ne že by byla nějak bystrá – Whitey houkala celou dobu, co jsem ji doma měl. Takže mám domácí vězení - zavřela mě do sklepení. Posílám ti Whitey s dopisem a prosbou, jestli by ses mi o ni do začátku roku nepostarala. Matka by mě byla schopna zabít. Neposílej mi odpověď.
Vím, že se mi o ni postaráš, moc děkuji. Sirius."
Joanne hleděla na pergamen a oči měla stále rozšířené. Tak Siriusova matka strčila vlastního syna do sklepení... zamračila se nad nepochopitelnými výchovnými postupy paní Blackové a pohladila Whitey po zádech. Sova radostně houkla a začala znovu rozverně poskakovat.
"Zmijozel se nezapře..." šeptla si pro sebe a nechápavě kroutila hlavou. Taky jí trochu vyváděla z míry ta Siriusova smířenost. Netušila, co by dělala na jeho místě... Najednou jí problesklo hlavou, jaké to má štěstí, že má hodnou matku... Sedla si na postel a obličej zabořila do dlaní.
Seděla v dvoupatrovém autobuse, na klíně svírala malý batoh, v jedné ruce držela pergamen s matčiným podpisem, který stvrzoval, že může navštěvovat Prasinky a nepřítomně civěla před sebe. Tok jejích myšlenek naprosto nevnímal okolí... Whitey toho rána snědla strašně moc... Fire si ulovila myš, ale Whitey to asi nezvládá... Sirius už je ve sklepení dva týdny... sakra, kde mám ten seznam učebnic... aha... a peníze? Fajn, nebudu muset ke Gringottovým... Snad bych tam mohla potkat Remuse...
Autobus se s trhnutím zastavil a Joanne vystoupila. Nepřítomně přešla ulici a otevřela dveře Děravého kotle. Přeplněná hospoda plná hovorů a ona ani nepozdravila...
"Dobrý den," řekl hostinský Tom, starší a trochu shrbený chlap bez dvou zubů. Joanne na něj kývla, vrazila do dveří a stejně nepřítomně klepla svou třešňovou hůlkou na třetí cihlu zleva. Až po třetím klepnutím zjistila, že klepe na špatnou cihlu. Konečně klepla na tu správnou a prošla obloukem na Příčnou ulici. Lidí, oblečených v pestrobarevných hábitech si nevšímala, uhladila si černou sukni a pokračovala dál po cestě.
"Leafsová!" kdosi na ní zezadu křičel. Ten hlas nepoznávala. Ten kdosi za ní běžel... nehodlala se otočit.
"Ahoj," řekl někdo a Joanne se konečně otočila. Dívala se do pronikavě modrých očí jakéhosi blonďatého chlapce, který jí byl matně povědomý.
"Ehm... ahoj," odpověděla opatrně a prohlížela si toho chlapce.
"Nákupy?" řekl a usmál se na ni.
"Ano..." řekla a stále si ho nedůvěřivě prohlížela.
"Co se děje?" chlapec si všiml jejího váhání a naklonil hlavu na stranu.
"No," protáhla Joanne, "nevím, kdo jsi..."
"Aha," usmál se na ni, "já jsem Matt." Blonďák se na ni mile usmíval a modré oči mu jenom zářily. Joanne se do nich chvíli dívala a až potom jí to docvaklo.
"No jo! Ty jsi ten střelec z Nebelvíru!" Joanne se své hlouposti musela zasmát.
"Ano," řekl s úsměvem Matt a díval se na ni.
"Vždyť jo, hraješ s Jamesem... Promiň, ale nikdy jsme se nijak nebavili, tak jsem tě neznala ani jménem. A co po mě teď potřebuješ?" zeptala se mile Joanne.
"No... mohli bychom si sednout k Floreanu Fortescueovi a pokecat, co říkáš?" navrhl Matt a mrkl na ni těma zářivě modrýma očima.
"Co?" Joanne to zaskočilo. Ten kluk ji zve na rande, nebo co?
"No, tak ne... jestli nechceš..." Matt se trochu shrbil a oči zabořil do země.
"N-ne," vyhrkla Joanne, "Já jen, že nemám ještě nakoupeno a tak..."
"Dobře tak... ehm... můžu ti pomoct?" podíval se na ni a na chvíli si rozpačitě hleděli do očí, když...
"Jonnie!" Ulicí se za ní hnali James, Remus a Peter, energicky jí mávali a chechtali se na celé kolo. Kolemjdoucí se na ně pobouřeně dívali, když kolem nich proběhli. Joanne jim vyšla vstříc, neudělala však ani krok a kdosi ji chytil za rameno. Zlekla se, otočila se a zlekla se podruhé. Vítězoslavně se na ni křenil Sirius.
"Siriusi!" vyjekla Joanne a vrhla se mu kolem krku.
"Joanne, prosím tě. Nepřeháněj!" vyjekl Sirius ale chytil ji kolem pasu.
"Ehm, ehm..." odkašlal si James, který už stál vedle. Joanne Siriuse rychle pustila a dala si záležet, aby se jejich pohledy nesetkaly.
"Jamesi, Remusi!" řekla a oba je objala, snad aby zakryla tu slabou chvilku.
"Počkej, ať není Petrovi líto," řekl se smíchem James, když pustila Remuse.
"Není mi líto!" řekl spěšně Peter a o krok ustoupil. Joanne to nevydržela a rozesmála se.
"Já myslela, že nepřijdete!" stále se zářivě usmívala na všechny čtyři kluky.
"Překvápko," řekl se smíchem Remus, "máš už nakoupeno?"
"Ne a vy? Vyrabujeme obchody, co říkáte? A jak ses tu vlastně dostal, Siriusi?" rozesmála se znovu a kluci se přidali.
"Matka mě pustila před dvěma dny. Měl jsem pořád domácí vězení, ale utekl jsem pomocí letaxu," šibalsky se na ni usmál.
"Tak já půjdu," špitl někdo vedle ní. Joanne se po hlase otočila. Matt však už zabočoval za roh...
"Hele, ty sis našla kluka a nám si o něm neřekla?" řekl James s předstíranou zuřivostí v hlase. Joanne se dívala za ten roh a přála si, aby se s ním mohla aspoň rozloučit...
"Ne, jenom jsme si povídali," řekla a otočila se zpátky a cítila, jak rudne. Nedokázala zakrýt provinilý výraz v obličeji a tak radši vykročila ke Krucánkům a kaňourům.
"Ale on to byl Matthew Rogers, ne?" zeptal se James, který šel po jejím boku.
"Hmm..." zakývala hlavou Joanne a ta depresivní nálada ji zase doháněla.
"Střelec?" zeptal se neadresně Peter a Joanne opět pokývala hlavou. Dívala se na kočičí hlavy a v duchu zpytovala svědomí za to, že je nepředstavila a nebo ho nevzala s kluky a nebo se s ním alespoň nerozloučila...
"Na trénincích je velkou oporou, to jo. A s camrálem to taky umí dobře... je ze čtvrtého ročníku a před rokem chodil s Glorií McKinnonovou..."
"Proč mi to říkáš?" zeptala se Jamese. James pokrčil rameny a řekl: "Já ti ho schvaluju, Joanne."
"Cože? Schvaluješ? A k čemu? Já s ním nic mít nehodlám a kdyby jo, nepotřebuju ničí svolení," rozesmála se Joanne a koutkem oka viděla, jak má Remus skloněnou hlavu a kření se do červeného šátku, který měl kolem krku.
"Jak jste se měli? Já jsem si koupil sovu a tak vám budu moct příští rok psát," řekl Sirius, který to očividně už nemohl vydržet.
"Paráda, Siriusi! My jsme jeli za tetičkou do Birminghamu a dostal jsem od ní leštidlo na násady."
"My jsme s mamkou jeli na burzu nových kouzelnických pomůcek do domácnosti," řekl tiše Peter.
"To muselo být zábavné, Petře," rozesmál se James a Sirius se k němu přidal. Museli ale zmlknout, protože právě vešli do knihkupectví, ve kterém se tlačilo spousty lidí. Prošli uzounkou uličkou mezi regály až konečně potkali prodavačku.
"Bradavice? Kolikátý ročník?" řekla energicky mladá čarodějka s černými, do uzlu staženými vlasy.
"Bradavice, třetí ročník. A chtěli bychom pětkrát Přeměňování pro středně pokročilé, Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro třetí ročník, Lektvary a odvary pro třetí ročník, Bylinky a další zabijácké rostliny, Magická zvířata a kde je najít a Obranu proti černé magii pro třetí ročník," odříkával James ze seznamu a čarodějka ho bedlivě pozorovala, "potom ještě čtyřikrát Numerologii, Studie mudlů: Úžasná důmyslnost života bez kouzel, Starodávné runy: Slovník pro začátečníky..."
"Stop," zarazila ho rázně mladá čarodějka a kroutila hlavou, "donesu vám to a donesu vám ještě všechny knihy pro třetí ročníky. Moc se omlouvám, ale máme teď napilno." Otočila se a proplula úzkými chodbami kolem přeplněných regálů.
"Jo, tak tady bych pracovat nechtěl," řekl Sirius a vzhlížel na vysoké knihovny, ze kterých jen zázrakem knihy nespadly. Zanedlouho se čarodějka vrátila a před ní se vznášely různobarevné knihy. Vybrali si každý své, zaplatili a odešli z přeplněného a dusného obchodu. Zamířili do obchodu madame Malkinové. Tam strávili chvíli, než se všem hábity sešpendlily a sešily. V nechráněné chvilce, kdy si James, Sirius a Peter prohlíželi roztodivně zbarvené a tvarované hábity, kdy si Joanne a Remuse nikdo nevšímal, se k němu Joanne otočila a ve tváři měla neobvyklý ustaraný pohled.
"Jak ses měl?" zeptala se. Tušila odpověď...
"Nic moc... poslední dobou... tak nějak to přestávám zvládat," řekl Remus a sklopil oči. Rukou si pohrával s cípem šátku, který měl kolem krku.
"Jak přestáváš zvládat? To mi neříkej... Co se děje?" Joanne si o něj dělala starost. Remus své postižení nikdy nebral takhle. Vždycky se k němu stavěl zpříma, i když někdy se mu to příčilo...
"Prostě... častěji se koušu," přiznal Remus a podíval se na Joanne. Kývla hlavou směrem k šátku kolem krku a Remus přikývl.
"Moc?" šeptla.
"Dost. Mamka měla práci, než mě dostala dohromady," řekl Remus. Joanne se zdálo, že se k tomu staví dost statečně. V rámci možností...
"Jak to, že se poslední dobou více koušeš?" zeptala se a nervózně pokukovala po smějících se klucích u žluto fialového hábitu, který měnil barvu límce ze zářivě zelené na pomněnkově modrou.
"Mamka říkala, že to má něco společného s tím, že jsem starší..."
"Tady to máte. Každý po 18 galeonech," řekla bodře madame Malkinová, která vyšla zpoza závěsu za pultem a podávala jim balíčky. Když vyšli do světla na ulici, chvíli nevěděli, kde by měli jít. Nakonec zamířili do kouzelného zvěřince, kde Sirius celý nadšený ukazoval dalšího zástupce toho stejného druhu sovy, kterou si koupil. Nezapomněl taky poznamenat, že mu s tím výrazně pomohla i Joanne a James si neodpustil rýpnutí, že Joanne už jednoho kluka má. Všichni se tomu zasmáli avšak Joanne někde uvnitř hrudi ucítila bolestivé píchnutí. Nevěděla ale, s čím si ho má spojovat.
"Tak se měj krásně a piš mi." Joannina matka ji políbila na tvář a dívala se, jak Joanne prochází turniketem mezi nástupišti 9 a 10. Na vozíku jí houkala nejen Fire ale i Whitey, která si na ni za tu dobu tak zvykla, až si Joanne myslela, že nebude ráda když uvidí Siriuse. To se však pletla. Sirius společně s Jamesem a Remusem na ni čekali před dveřmi jednoho vagónu a Whitey, jakmile Siriuse spatřila, začala poskakovat po kleci jako šílená. Sirius Joanne několikrát děkoval za hlídání a když ho poněkolikáté Joanne ujistila, že to opravdu nestojí za řeč, konečně přestal. Našli si kupé, pohodlně se posadili a tlachali ještě několik minut, než se vlak rozjel.
"Kde je vlastně Peter?" zeptal se James po asi 15 minutové jízdě.
"Páni, snad nezapomněl že se jede..." řekl Sirius a zahlížel do chodbičky, jako by čekal, že se tam Peter objeví. Malého obtloustlého chlapce však nezahlédl. Zahlédl však někoho jiného...
"Jamesi? Máš tu Evansovou," poznamenal a na tváři se mu objevil šibalský úsměv. James však pohodil hlavou, máchl před sebou opovržlivě rukou a nevyjadřoval se. Joanne se však napřímila a taky vykoukla z kupé. Lily tam postávala společně s Anne Thomasovou a Jamie Jiggerovou a o něčem diskutovaly. Potom se otevřelo kupé vedle a hlavu vystrčil Snape a rukou na Lily gestikuloval, ať se vrátí. Lily mávla rukou na děvčata a zmizela v kupé. Holky se za ní dívaly, kroutily hlavou a cosi pobouřeně mumlaly.
"Omluvte mě," ozvala se najednou Joanne a vyskočila na nohy. Podlaha chodbičky se třepala a poskakovala. Joanne se musela chytit stěny kupé, aby nespadla.
"Jé, ahoj Joanne," pozdravila ji Anne a přišla k ní, "jak ses měla?"
"Ahoj, holky. Ušlo to. Nevíte, proč šla Lily do kupé za Snapem?" zeptala se Joanne a kývla hlavou směrem k onomu kupé.
"No, ten mastňák na ni volal a ona se automaticky otočila a akorát nám mávla..."
"Aha..." řekla zamyšleně Joanne. Neviděla, že za jejími zády se právě v tom okamžiku z kupé vynořil James se Siriusem a nakukovali do vedlejšího kupé, kde seděla Lily.
"A hele, ty se s Potterem a Blackem pořád bavíš?" řekla se zájmem Anne a pokukovala po nich. Joanne se otočila a viděla, jak Sirius ukazuje přes sklo na kohosi a James se bláznivě směje.
"Ten Black, to je strašně pěkný kluk, co říkáš?" řekla Jamie se zájmem. Joanne to nevydržela a vyprskla smíchy. Otočila se zpátky za holkami a když viděla potutelné výrazy v jejích očích, radši se rozloučila a odešla za Jamesem a Siriusem.
"Joanne!" vykřikl tlumeně Sirius a rukou ji přivolával k nim. Joanne se zastavila u Lilyina kupé a nahlédla dovnitř. Lily seděla úplně na boku a naproti ní seděl Snape, na klíně knížku a očividně o ní nejevil žádný zájem.
"Nechte je být," doporučila jim Joanne a vrátila se zpět do kupé. Remus si četl časopis Moderní kouzlení a nohy měl natáhnuté na protějším sedadle. Když Joanne vzhlédla, nadzvedl omluvně obočí a kývl hlavou směrem ke klukům. Joanne jen zakroutila hlavou a posedila se vedle. Pohlédla z okna na stále divočejší krajinu plnou stromů. Vždyť ještě nejsou tak daleko na severu...
"Evansová?" Joanne najednou zbystřila, protože James sladce protáhl Lilyino jméno. To nevěstilo nic dobrého. Najednou rána otevíraných dveří kupé a navztekané: "Co je, Pottere?"
"Ach ne..." povzdychla si a s Remusem si vyměnili unavené pohledy. James otravuje Lily dost často, hlavně kvůli tomu, že se stýká se Snapem... Joanne se zvedla a rázně otevřela dveře. Lily stála na prahu a oči jí zlostně jiskřily Jamesovým směrem, který cosi huhlal mezi záchvaty smíchu. Sirius se jednou rukou opíral o obložení chodby a druhou se držel za břicho. Joanne při tom pohledu akorát znovu zakroutila hlavou. Lily si jí všimla a v její tváři se objevil výraz, který říkal: "Odvolej si to stádo opic!"
"Jamesi?" řekla tiše Joanne a James se za ní otočil. Ústa mu ztvrdla v křečovitém smíchu a rozumněji se zatvářil až když Joanne nadzvedla obočí.
"Ahoj, Joanne," usmála se na ní mile Lily a Joanne k ní vykročila. Mezitím si všimla Jamesova a Siriusova nechápavého pohledu.
"Jak bylo, Lil?" zeptala se a pohlédla do Lilyina kupé. Snape věnoval pozornost akorát nějaké tlusté černé knize.
"Fajn, to víš. Akorát sestra je na mě nějak naštvaná..." řekla Lily a pohlédla na Jamese se Siriusem, kteří nenápadně postávali kolem a snažili se komicky splynout s obložením. Obě děvčata pouze pobaveně zvedly obočí a dál kecaly.
"Ona nejede do Bradavic?" zeptala se překvapeně Joanne.
"Ne, nedostala dopis. Celé prázdniny, i ty minulé, se mi vyhýbala," podotkla Lily a prosebně se na Joanne zahleděla.
"Žárlí?" řekla první věc, co jí přišla na jazyk. Okamžitě toho však litovala.
"Ne! To ne..." zarazila ji Lily a otočila se směrem ke Snapeovi, který je okázale nevnímal.
"Hej, Evansová..."
"Nech mě na pokoji, Pottere," zarazila ho v půli věty a ani se na něj nepodívala.
"Nech mě domluvit, Evansová. Jen jsem se tě chtěl zeptat, jak je možné, že do Bradavic chodíš jenom ty z celé tvé rodiny?" řekl mile James a Sirius se za ním šibalsky šklebil.
"To nevím a nehodlám o tom přemýšlet," řekla Lily, ale na Jamese pohlédla.
"Ale já to vím, Evansová," řekl se smíchem James, "další zrzky by hrad neuhasil!" Oba se začali nehorázně řechtat a odešli do kupé, ze kterého se stále ozýval bláznivý smích. Joanne nechápavě pootevřela pusu a hleděla prosklenými dveřmi do kupé, ve kterém zmizeli. Lily se tvářila odbojně a naštvaněji než kdy předtím.
"Promiň, Lily," řekla Joanne a kroutila hlavou. James se vždycky do Lily strefoval, ale takhle hnusný ještě nebyl...
"Ty za nic nemůžeš," usmála se na ní Lily a uklidňujícně pokývala hlavou, "nestojí mi za nějaké rozčilování." Jako by přesvědčovala sama sebe, pomyslela si Joanne. Nedala to však na sobě vidět a taky se na ni usmála.
"Někdy jsou fakt úžasní... ale někdy je zase nepoznávám," přiznala.
"A opět jsme se sešli zde na 1. září, abychom společně přivítali nový školní rok v Bradavicích. Prostě se nacpěte! Nechci to nijak protahovat, sám mám velký hlad a..."
"Ehm..." odkašlala si profesorka McGonagallová po Brumbálově pravici a ředitele to donutilo sednout si. V síni to zašumělo smíchem a cinkáním zvedajících se příborů. Třetí ročník začínal a Joanne hořely tváře ze všeho toho humbuku a nadšení.
"Ta ho dobře usadila, co?" řekl se smíchem Remus a nakládal si na talíř biftek.
Joanne se dívala k učitelskému stolu. Profesorka McGonagallová něco probírala s profesorem Brumbálem a oba se tvářili dosti zamyšleně. Vtom se otevřely dubové hlavní dveře a dovnitř vkulhal školník Filch. Za bedlivého pozorování všech studentů prošel kolem kolejních stolů až k zvýšenému podiu, kde stál učitelský stůl. Zastavil se u profesora Brumbála a cosi mu vysvětloval. James se na ně trochu zamračeně díval a když zachytil Joannin pohled, sdělil čtveřici: "Peter nebyl ve vlaku. Možná právě přijel..." Nestačil však dokončit větu a otevřenými dveřmi dovnitř vešla malá podsaditá čarodějka a za rameno držela ještě menšího, obtloustlého chlapce, ve kterém poznali Petera. Čarodějka ho nasměrovala směrem k nebelvírskému stolu. Za všeobecného smíchu tam Peter doklopýtal a posadil se vedle čerstvě rozřazených žáčků. James se řechtal a rukou na něj gestikuloval, ať si přijde sednout sem. Peter však seděl s hlavou skloněnou a hleděl na kolena. Prvňáčci se od něj odtahovali a cosi si špitali. Joanne pohlédla na kluky. James se Siriusem se stále smáli a doplňovali Petrovo vystoupení různými hláškami. Remus měl zdvihnuté obočí a také se usmíval. Petrova matka kolem nich právě prošla a sežehla je naštvaným pohledem. Došla až k Brumbálovi a zuřivou gestikulací mu cosi vysvětlovala.
"Aha, takže pan Pettigrew je nakonec mezi námi," řekl s pobaveným úsměvem Brumbál a díval se směrem k Nebelvírskému stolu.
"V pořádku, madame. Sbohem," řekl nakonec a paní Pettigrewová přecupitala síň společně se školníkem. Když se za nimi zavřely dveře, celá síň vybuchla smíchy. Peter se snažil co nejvíce shrbit, jako by chtěl srůst s deskou stolu. Profesor Brumbál však všechny utišil důrazným: "Ticho!"
"Teda Petře!" vyjekl nadšeně James, když se konečně s Petrem sešli na schodišti ve třetím patře. Stále vypadal, jako by tu raději nebyl.
"Paráda!" přidal se k chvalozpěvu Sirius a poplácal Petra po rameni.
"Co jsem udělal?" řekl nechápavě Peter a hleděl na Joanne s Remusem, kteří konečně dali průchod svým emocem a smáli se na celé kolo.
"Úžasný příjezd do Bradavic," vysvětlil James a oči mu jiskřily nadšením, "mě by nikdy nenapadlo tohle udělat! Tak famózní! Tak rebelantský! Úžasný!" Zopakoval James a Sirius souhlasně přikyvoval.
"Ale já zaspal..." řekl stále nechápavě Peter a v půli schodiště se zastavil.
Když Joanne konečně ulehávala do své teplé postele v ložnici, na které visela mosazná tabulka s nápisem třetí ročník, cítila se tak šťastně, že by to ani nedokázala popsat. Pořád se vesele usmívala a usmívala se ještě dlouho, protože ze všeho toho nadšení nemohla usnout. Vypadalo to, že Lily trápí podobná situace a tak si ještě dlouho do noci povídaly o prázdninách a o všem ostatním. Až popuzený a rozespalý Katin hlas je umlčel. Joanne se otočila na bok a dívala se z okna, ačkoliv v něm vůbec nic neviděla. Propadala blaženému spánku, ve kterém létala na koštěti společně s Lily, Jamesem, Siriusem a Remusem... dokud se nepropadla do stránek knihy o přeměňování, na kterých se společně s Remusem učila kouzlo, které vás nutilo stepovat...