Hahahááá =P
Pro úspěch se vracím a se mnou další kapitola s Limetkou v hlavní roli (Jo, Limetka xD)

Vrátili jsme se do Lynniny hlavy. Naposledy jsme se s ní viděli před dvěmi kapitolami, kdy za ní přikvačila nadšená Cho po vánočním polibku s Harrym. Lynn to nemůže vykřesat z hlavy, navíc má jiné problémy. Nejmenovaní chlapci ji včera nedovolili dostavit se na trest u profesora Kratiknota a v noci ji provázejí ne zrovna pěkné sny.
Je profesor Kratiknot naštvaný? Co když to chce táhnout výš? Co třeba až k samotnému ooobrovskému Brumbálovi? (Sarkasmus.)

Postavy: Lynette Samuelsová, Hermiona Grangerová, Albus Percival Wulfric Brian (xDD) Brumbál, Prof. Filius Kratiknot
Doba: Začátek Vánočních prázdnin, pátý ročník Harryho Pottera, šestý ročník Lynn Samuelsové
Žánr: Drammááá ]xD

 -xXx-

Svítalo. Zimní slunce si razilo cestu barikádou z šedomodrých mraků a pokoušelo se prosvítit je. Jeho snažení se odráželo na čerstvě napadaném sněhu. Paprsky se při dopadu na krystalky zmrzlé vody lámaly. Celá dlouhá louka, kam jen oko dohlédlo, zářila barvami. Jak se slunce pomalu zvedalo, krystalky se třpytily, jako diamantový prášek rozházený po pozemcích hradu. V tom hradu, za jedním z jeho oken, stála mladá dívka. Bylo jí patnáct, šestnáct let. Neučesané, temně hnědé vlasy jí spadaly pod ramena v jemných neupravených vlnách. Oči, stejně tmavé, měla unavené a přivřené. Bledým čelem se opírala o výplň okna a nezúčastněně hleděla na probouzející se zimní krajinu. Najednou, jako by jí někdo píchl hůlkou do zad, vyskočila a rozhlédla se kolem. Prsty si promnula červené oči a zvedla se z křesla. Ze svého nočního stolku popadla jakousi taštičku a zamířila do koupelny.  Po pár minutách se vrátila. Nevypadala již tak znaveně a upravila se. Mohlo být něco kolem osmé hodiny ranní, když sešla do liduprázdné společenské místnosti.
Začaly vánoční prázdniny. Pro mnohé období klidu, pro ni to však znamenalo čas, kdy bude sedět nad hromadami domácích úkolů. Teď však neměla náladu na složité vzorce s výpočty hmotnosti nějaké přísady do nějakého lektvaru či na složité pohyby hůlkou při konání jakéhosi více či méně nepotřebného kouzla. Sesypala se do měkkého křesla a vyčerpaně si opřela hlavu. Celou noc nespala... tedy, pokud nepočítá ony mlžné okamžiky, něco mezi bděním a sněním, kdy procházela kolem Changové a Pottera, kterak se svíjí ve vášnivých polibcích a nebo při nočních toulkách potkávala Draca, který si jí nevšímal a držel se za ruku s tou krávou Parkinsonovou. Přemýšlela. Tyto v jednom případě nechutné a v druhém frustrující sny protkávaly vidiny psa. Velkého psa s černými chlupy. Velikostí se přibližoval medvědu. Její patron se přece podobal takhle velkému psu. Neviděla v tom žádné souvislosti. Přece, patron se vtěluje v živočicha, který je onomu člověku nejblíže... Nikdy si nepřipouštěla, že zrovna pes je pro ní nejdůležitějším zvířetem... tipla by si havrana, orla. Ale psa? Věrný, nejlepší přítel... Nechápala to.

Náhle začaly do společenské místnosti proudit davy rozesmátých studentů. Neměla chuť být tady, okukována tolika spolužáky. Zvedla se z křesla a zamířila si to ven z místnosti. Nebyla však ani v polovině cesty, když se dveře otevřely a v nich se zjevil maličký profesor Kratiknot, ředitel havraspárské koleje. I přes svůj malý vzrůst si ho všichni studenti všimli a otočili se jeho směrem. Profesor se rozhlédl po místnosti. Očima zastavil až na Lynn.
"Slečno Samuelsová, na slovíčko," řekl hlasitě přes celou místnost a v Lynn hrklo. Určitě ji chce pořádně seřvat za ten včerejší trest...
"Samozřejmě," zašeptala nepřirozeným hlasem a se sklopenou hlavou si to šourala k profesorovi. Profesor ji popadl za nadloktí a vyšel s ní z místnosti. Cestou přes točité schodiště bylo ticho. Až na chodbě se Lynn odhodlala říct:
"Pane profesore, já se vám strašně moc omlouvám! Včera jsem byla unavená a usnula jsem hned po skončení poslední hodiny! Je mi to moc líto, už se to nestane!"
"Děvče zlaté, o tohle vůbec nejde. Tohle je daleko závažnější, ale to vám vysvětlí profesor Brumbál..."
"Pro-profesor Brumbál?" vyhrkla Lynn vyděšeně a nechala se táhnout profesorem Kratiknotem dlouhou prázdnou chodbou.
"Ano, děvče. Potřebuje si s vámi promluvit. Ale vždyť on vám všechno vysvětlí... pro Merlina živého, taková tragédie..." Lynn absolutně nic nechápala. Co se mohlo stát?! To už však dorazili k velkému chrliči.
"Šumivé bzučivky!" prohlásil pevně profesor Kratiknot a Lynn si říkala, že se musel pomátnout. Vtom se ale chrlič pohnul! Uskočil a za ním se objevily točité schody, které se pohybovaly nahoru jako eskalátor. Profesor ji natlačil do chodbičky a oba se nechali vyvézt až k velkým dubovým dveřím.
"Ehm, mohla byste..." řekl tiše profesor a ukázal na velké klepadlo ve tvaru gryfa. Lynn ho popadla a třikrát zaklepala. Zevnitř se ozvalo tlumené "no konečně, dále," a dveře se otevřely. Lynn stála na prahu okrouhlé místnosti, přeplněné až po strop různými skříněmi a křehkými přístroji, které se třepaly a vyfukovaly obláčky různobarevných par. Na stěně za vysokým stolem visely obrazy bývalých bradavických ředitelů a ředitelek, kteří všichni svorně spali a někteří hlasitě pochrupovali.
"Pojďte dál, slečno Samuelsová," ozval se hlas za stolem a Lynn k němu bezděčně přeskočila očima. Profesor Brumbál seděl v šedohnědém hábitu na vysokém křesle za stolem. Točil palci  a na tváři měl unavený a ustaraný výraz. Na židli před ním seděla jakási holka s rozčepýřenými hnědými vlasy a v zimní bundě. Hermiona se na ni otočila a nervózně se pousmála. Lynn vykročila.
"Posaďte se tady vedle slečny Grangerové a já vám oběma vysvětlím, co se chystá," vyzval ji profesor Brumbál a Lynn bez jakéhokoliv slova uposlechla a posadila se vedle Hermiony.
"Můžete jít, Filiusi, děkuji vám," rozloučil se profesor Brumbál s Kratiknotem a ten vypadl z místnosti. Lynn se nechápavě ohlédla po Hermioně a ta akorát zvedla ramena.
"Tak a teď k tomu, proč tu jste a kam půjdete. Obě dozajista znáte seskupení, kterému se říká Fénixův řád. Včera v pozdních večerních hodinách byl napaden jeden z jeho členů..."
"Proboha!" vyjekla Hermiona a zakryla si ústa rukou. Lynn na ni přeskočila pohledem. Co má ona dělat s Fénixovým řádem? Kdo koho napadl?! Proč tu je ona a Hermiona?
"Ano, jeden ze členů řádu byl napaden. Vy dvě se teď okamžitě přesunete do hlavního štábu řádu a přes Vánoční prázdniny tam zůstanete. Já mezitím urovnám tuhle situaci s ministerstvem a hlavně s profesorkou Umbridgeovou," prohlásil profesor a teď mluvil spíše na zděšenou Hermionu. Lynn to absolutně nechápala. Něco z toho se jí určitě muselo zračit ve tváři, protože profesor Brumbál se k ní přitočil a na tváři vykouzlil milý, i když nijak veselý úsměv.
"Znáte Fénixův řád?" zeptal se bez okolků profesor a probodával ji modrýma očima.
"Hmm... přibližně," řekla neurčitě Lynn a bezradně se ohlédla na Hermionu.
"Fénixův řád bojuje proti Voldemortovi a jeho příznivcům. Vaše matka do něj patří a stejně tak i váš otec..."
"Lynnin otec? Já myslela, že tvůj táta je mrtvý, Lynn?" vyhrkla nechápavě Hermiona a pohlédla na Lynn. Ta hleděla do Brumbálových zářivě blankytných očí a překvapeně pootevřela ústa. Oči se jí roztáhly a mozek jako by vynechával. Její otec i matka patří do Fénixova řádu?
Brumbál si ji ještě chvíli ustaraně prohlížel a pak pohlédl na Hermionu.
"Otec slečny Samuelsové není mrtvý i když ho spousta lidí za mrtvého bere..." prohlásil tajemně a Hermiona se nechápavě zamračila. Brumbál jí však už nevěnoval pozornost a otočil se zpět k Lynn. Ta se dívala na svá kolena a točila se jí hlava. Proč jí mamka neřekla, že taky patří do řádu?
"Vy přece víte kdo je váš otec?" zeptal se tiše profesor Brumbál. Lynn neposlouchalo tělo. Jako by bylo z olova. Jestli je její otec pořád aktivní člen řádu, neměl by být na hlavním štábu? Cítila, jak se jí sevřel žaludek. Vyburcovala veškeré své síly a zvedla hlavu. Na okamžik pohlédla do Brumbálových očí. Pak se však přesunula k nechápavé Hermioně.
"Jmenuju se Samuelsová-Blacková, Hermiono," prohlásila pevným hlasem. V tom okamžiku se jí rozklepaly prsty u rukou. Hermiona roztáhla oči a dlaní si opět zakryla ústa.