Ještě loni na podzim jezdila Anči na malém červeném kole po starších sourozencích. Kolo velikostí odpovídá dítku pěti - -šestiletému, nohatá žákyně čtvrté třídy odrážející na něm vypadala už poněkud nepatřičně. Ale měla to kolo ráda - že bylo malé (tak malé, že pří nejvyšším nastavení sedla stála oběma nohama na zemi), umožňovalo jí dělat různé psí kusy a akrobatická čísla. Přišlo jaro a já naznala, že je na čase přesedlat na větší červené kolo po starších sourozencích.

Snesla jsem tu zaprášenou věc z půdy. Anička bědovala velice, že prý je to starý krám a že ho nechce. Zadní kolo bylo zoufale prázdné, přední jenom měkké. Živitel zadní kolo vymontoval, já ho odnesla na zalepení do opravny. Opravář nad mnohokrát lepenou duší chvíli kroutil hlavou a pak doporučil novou. Taky nový plášť mi tam dal. Domů jsem šla lehčí o tři stovky, ale s dobrým pocitem, že aspoň něco na tom kole bude nové. Přední kolo naštěstí stačilo jen pořádně přifouknout.

Přišlo mi, že na nasazení zadního kola zpět do rámu nemám dost rukou, i požádala jsem syna o spolupráci. Nikdy, opravdu nikdy si neříkejte o pomoc někomu, kdo uvažuje i koná podobně jako Sheldon Cooper!

Když jsem kolo umyla a začala být vidět jeho jásavě červená barva, začalo se Aničce líbit a že ho hned musí vyzkoušet. K velkému zděšení zjistila, že nedosáhne nohama na zem a že tudíž neumí pořádně ani nasednout - na starém kole nasedala stylem "pohodlně se uvelebím na sedle, potom zvednu nohy ze země a rozjedu se". Vysvětlovala jsem jí, jak se na velké kolo správně nasedá, ale marně. Nakonec jsem přikročila k praktické ukázce a vytáhla svoji Herku. Anička pochopila a k večeru už dokázala na kolo nasednout i přibrzdit a seskočit dolů. I zatáčení zvládla bravurně, ač zpočátku jsem se bála, že se nevejde na silnici a skončí v potoce. 

Dítko se prohánělo po ulici a já že si svoje kolo přifouknu, když už ho mám venku. Pumpovala jsem opravdu s takovou vervou, že jsem si pumpičkou skřípla ruku. Co přiskřípla, přímo rozsekla. Bolelo to jak čert, z dlaně mi tekla červená, nadávala jsem hlasitě a dost sprostě nespisovně a utíkala si domů ruku zafačovat. Z toho plyne poučení, že cyklistika je velice, velice nebezpečný sport!

 
Historický snímek zobrazuje malé kolo tehdáž ještě v celé kráse a neotřískané. Na kole Liána asi čtyřapůlletá.