Když přišly první teplé dny, přerovnala jsem oblečení ve skříni a zjistila - jako každé jaro - že nemám vůbec nic hezkého na sebe. Dostala jsem chuť obléct si něco elegantního a přitom barevného, ženského...aspoň jedno nové tričko by to chtělo. Nejlépe oranžové. Obešla jsem několik obchodů, ale oranžová asi letos nefrčí, narazila jsem jen na jedno v přijatelné barvě, ale podivného střihu který mi přidával tak pět kilo. No dobrá, spokojím se i s jiným jarním barevným tričkem....nakones jsem odcházela s šedivým, ale aspoň byl na něm pěkný velký motýl. Byl, ale už není, během prvního praní asi někam uletěl a tričko teď můžu nosit leda na doma nebo na pivo.

Tak jsem si ho teda oblékla, když jsem šla po sobotním obědě s kamarádkou na to pivo. Moc jsem se v něm necítila. Šedivá je smutná a zbytky motýla nevypadaly hezky. Vyhrabala jsem starší zelené triko, převlékla se.....aaaaa.....ta úleva....jako bych si oblékla novou kůži. Svou kůži. V zeleném triku jsem se celá rozblažila. Jo, zelená, ta je moja.