Nůž v sekačce byl beznadějně tupý už na podzim. Poprosila jsem synka, aby ho vymontoval a odnesla ho nabrousit. Ten chlap v prodejně se sekačkama říkal, že nůž bude hotový druhý den. Druhý den jsem se znovu vypravila do prodejny, už cestou jsem se těšila, jak budu s čerstvě nabroušený nůž v sekačce krásně sekat zahradu. Ten chlap v prodejně se sekačkama mi sdělil, že nůž je tak zničený, že nešel nabrousit. A že si mám koupit nový. Nu co už. Vezmu si tedy nový nůž. Ten chlap mi řekl, že nůž do mojí sekačky nemají a že ho musí objednat. Objednal ho a že se mám stavit za tři dny. V duchu jsem zaklela, tráva na zahradě už byla mírně přerostlá, za tři dny budu mít hotovou džungli. Za tři dny jsem pro nůž nestihla zajít a čtvrtý den byla sobota, ano, ta sobota, kterou jsem trávila v Brně. Vyzvedutím objednaného nože jsem pověřila Liánu - jakož i domácím hospodařením a nákupy v době mé nepřítomnosti. A vybavila dcerku finanční hotovostí, kterou jsem považovala za dostačující.

Když jsem se v neděli vrátila z Brna,mával mi muž před nosem účtenkami z obchodů a Liána vrčela, že nůž do sekačky byl nechutně drahý a nezbylo jí dost peněz na jídlo. Všichni vypadali mírně vyhladověle. Když jsem po Liáně chtěla ten nůž, tvářila se tajuplně. Předala mi ho zabalený do květovaného papíru při oslavě narozenin a věru že za ty prachy si to zasloužil. Kus trochu poohýbaného železa s dírkou uprostřed.

Kato tu věc namontoval do sekačky a já hrdě vyjela letos prvně posekat trávník. Šlo to ztuha. Přerostlá tráva se vzpírala, některé drny jsem musela přejet natřikrát, než je sekačka zmasakrovala na rozumnou výšku. Hlavně vzadu u kompostu vybujely rostliny, které v civilizované zahradě nemají co dělat. I zmizela záplava rozkvetlých pampelišek, padla bršlice u plotu a mladé kopřivy. Nastala cvilizace.

zahrada druhý den
(chce to ještě jednou přejet)