Po malování v holčičím pokoji jsem důkladně vyprala všechny štětce a válečky a uložila hluboko do skříně stoprocentně si jistá tím, že letos už je nevytáhnu. Že jsem chtěla malovat i v kuchyni? No né, to né, to klidně ještě rok počká. Nervy mám jen jedny a beztak pořád prší.

O něco později jsem se po kuchyni pořádně rozhlédla a zahlodaly ve mně pochybnosti. Opravdu to počká ještě celý rok? Rozhlédla jsem se ještě jednou a uviděla všechny ty věci, kterých si normálně nevšímám. Támhle u komína jsou fleky, tuhle odřená zeď, nad dřezem trčí šrouby po starém ohřívači vody,  ze stropu se odloupává barva...a co ta zničená deska na lince? Co ty skříňky, před lety spadlé, dodnes nepověšené? V kuchyni to chce víc než jen vymalovat.

Zasnila jsem se a představovala si, jaké to bude krásné, až se do toho opravdu pustím.

na prvním obrázku je současný stav