Pro Lentilku, aby měla co číst.

Kato a Kamo začail studovat na vysoké škole. Na stejné škole a stejný obor, aplikovanou informatiku. Byla jsem zvědavá, jak jim to půjde a jak se jim tam bude líbit, prostě ani v tomhle věku nepřestávám být starostlivá matička, co se každý den vyptává dítka, co bylo ve škole. Začátek byl lehce děsivý - naplánovali si úsporný rozvrh, aby nemuseli do školy jezdit moc často, přihlásili si předměty, přijeli do školy - a zjistili, že všechno je jinak. Rozvrh z internetu neplatil, na dveřích byl vyvěšený úplně jiný, který taky neplatil a platný rozvrh se rozdával o den dřív, než kdy Kato s Kamem do školy dorazili. Nakonec si nějak zjistili, jak školu mají a zbytek týdne střídavě nadávali a střídavě uvažovali, že se zaregistrují na pracáku a půjdou makat do nejbližší fabriky. Druhý týden studia se situace uklidnila a začal platit rozvrh tak jak si ho původně přihlásili.

Nastala doba blaženosti. Synek studuje tři dny v týdnu, zbylé dny věnuje hraní her, péči o prarodiče, relaxaci a spánku. Ze školy je nadšený. Kantoři jsou všichni úžasní týpci, strašně chytří a sympatičtí, všechny předměty ho baví, vůbec se nemusí učit a věří, že tomu tak bude i nadále. Tuhle jsem ho přistihla, že se možná trochu učit bude - prý má cosi pochopit (říkal mi co, ale já si tu počítačovštinu nepamatuju) a tuze se těši, až se do toho pustí. V hodině mytologie (či čeho - je to jeden z těch nepovinných předmětů, co si vybral pro zpestření studia) vymyslel zcela revoluční teorii o významu římských obranných valů u nás - vykládal mi to a líbila se mi hlavně ta část o kapilaritě půdy na Hané a zalesnění krajiny v jánevímkolikátém století. Dělala při synkově výkladu "hmm hmm" a tvářila se, že chápu, o čem mluví.

Psali už i nějaký test a prý ho napsal dobře. Za domácí úkol prý budou dělat programy - když mi to povídal, oči mu zářily nadšením. Jsem převelice zvědavá, jak budou jeho studia pokračovat dál.

Katova dvojplocha
(snad mě nezardousí za to, že to tu zveřejňuju)