Ne s válečkem na nudle, taková já nejsem, věřte mi. No vážně ne. V ruce jsem měla váleček malířský, bo jsem se konečně dokopala k přemalování flekatých stěn v obýváku. Pravda, myslela jsem, že to stihnu ještě před dušičkama, abych se vytáhla nově vymalovaným obývákem před tetičkama, které v tuto dobu přijíždějí uklidit hrob a zkontrolovat, jestli ještě žiju a jestli mám uklizeno jak. Tož nestihla jsem to, ale co, obývák chci mít hezký kvůli sobě a ne kvůli tetičkám. Kvůli tetičkám jsem akorát převzorně naklidila. Aj mufiny jsem jim upekla.

Dlouho jsem nevěděla, jakým odstínem stěny vymaluji (zásadně nedávám dvakrát po sobě stejnou barvu, to by byla nuda), až jsem v obchodě s barvami narazila na slevněnou čtyřkilovou piksli Remalu Color v odstínu Hruška. Původní barvu poněkud připomínající zvratky jsem dobarvovala hnědým tónovačem a přes odstín průjmovité stolice jsem se postupně dopracovala k barvě karamelu. Výsledek působí útulně, teple.... ale je příliš konzervativní a bez nápadu. Nudný. Spíš se mi  nelíbí než líbí. Ne že by se mi ten odstín úplně hnusil, ale představovala jsem si to jinak (ikdyž popravdě ani teď pořádně nevím jak). Počítám, že tahle barva na zdi dlouho nevydrží....