Byla jsem onehdá u souseda na dvě deci bílého. Povídali jsme si o všem možném, poslouchali nahrávku vánočního koncertu, co se zpíval v kostele, mezi jiným došla řeč i na kočky. Soused se tuze podivoval, že dlouho neviděl Mícu s koťátky. "Bodejť bys je viděl" smála jsem se "Míca je přivedla k nám na dvorek a jsou teď pořád u nás."

Koťátka obsadila domeček (původně před lety vyrobený pro barbíny), jen Mícu nebylo vidět. Dnes nám soused pověděl proč. Mícu našel její páníček na půdě mrtvou. Myslíme, že byla nemocná a tuze chytrá - před smrtí zavedla koťata tam, kde doufala, že o ně bude postaráno, tam kde najdou misku i měkký pelíšek.

Už dříve jsem psala, že v ulici máme dobré sousedské vztahy a žijeme tu jako jedna velká rodina (tedy kromě jedné nejmenované výjimky). Což se potvrdilo i dnes - všichni se spojili k záchraně koťátek, či alespoň k tomu, aby - než pojdou - trpěla co nejméně. Sousedova maminka, dobrá duše, donesla koťátkům dobrá dvě kila masa. Soused sám mi už před pár dny pro ně dal kus šunky. Koupila jsem pytel granulí, Kato s Živitelem upravili domeček tak, aby do něj co nejméně táhlo. Když už mají umřít, tak v suchu a s plnými bříšky.