Seděla na hromádce mokrého sněhu a šněrovala si brusle. Hlavou jí táhly pochyby. Nezmrzačí se? Neztrapní? Nestála na bruslích dobře dvacet let. Dotáhla druhou botu a opatrně se zkusila postavit. Stála. Jupí! Sice jaksi vratce a nezvykle vysoko, ale stála. Lehounce se odrazila jednou nohou, potom druhou, popojela malý kousek, odrazila se víc....jde to. Jede to! Narovnala záda a rozjela se. Konec kluziště se přiblížil nečekaně rychle, někde uvnitř na chvilinku ucítila paniku - co když nestihne zatočit a rozplácne se do sněhu, co když vjede přímo do díry plné ledové vody ukryté pod závějí? Zatočilo to samo, ani nevěděla jak. Projížděla se po nevelkém kluzišti ladně a elegantně (nebo jí to tak alespoň připadalo),nejdnou jí zase bylo deset let, zase byla tou malou bezstarostnou holkou uprostřed ledové plochy.