S tou flétnou.

Jde to, ale dře to. Žádný zázrak se nekoná, když je mládež doma, tak vůbec nemůžu cvičit, jak oni neustále a hlasitě protestují. Nejdříve byla nemocná Anči, potom já, potom měli všichni jarní prázdniny, to byli doma nepřetržitě. Včera jsem si při vaření oběda zkusila trochu zapískat a musela jsem si fouknout Ventolinu, abych to vůbec udýchala. Funím jak ježek, prsty se mi pletou, co jsem se naučila, to jsem dávno zapomněla. Ale stejně jsem někde posbírala všechnu drzost odvahu a jednu písničku pro pobavení nahrála.

Slibuju, že do příště se polepším a nacvičím to lépe. Hned jak nikdo nebude doma.