Jen si potřebuji trochu porovnat chaos, co mám dnes v hlavě - takže tento článek se ponejvíce bude podobat automatickému psaní nebo něčemu podobnému.

Vzbudila jsem se uprostřed hluboké noci a kopala vodovodní potrubí. Zároveň jsem řešila tisíc problémů s připojením nové baterie v kuchyni. Mám divoké sny a v pondělí se promění v realitu. Kopat sice budou jiní, ale tisíc problémů budu určitě řešit já. Už to stačí, že loni jsme vymalovali půl domu (safra, to zní tak akčně a budovatelsky) a teď budeme mít půl domu rozkopaného. Taky ta voda mohla prasknout až za dva tři roky, aby mě malování tolik nemrzelo. 

Dnešek jsem měla trávit v Pulčínských skalách. Měl to být dokonalý výlet s horolezením pro Kata, Kama a Suma a s procházkou pro mě a moji kamarádku (už bych jí konečně měla dát nějaké jméno). Kvůli počasí ovšem z výletu nebude nic. Nechci ale sedět doma a užírat se pomyšlením na všechny možné i nemožné problémy, které dozajista vzniknou jen v pondělí instalatérův pomocník vyseká první dlaždici. Potřebuji pár maličkostí, tak si s kamarádkou zajedu do Avionu . Hlavně moc neutrácet...

Podívala jsem se na internetový plánovač tras, jak mám  do Ostravy daleko. Fíha, jízdou po dálnici ušetřím deset kilometrů a  půl hodiny cesty. A já si říkala, když jsem odtamtud minule jela, že jsem doma jaksi rychle!

Je půlka dubna a my ještě nemáme nasazené brambory. Jsme jistojistě poslední v ulici a to jsme loni sadili jako první. Ostuda! Včera jsem koupila sadbu, ale kdy se na záhonek dostanu, netuším.

Fíha, už se rozednilo. Živitel nakrmil kočičáky a jde nakoupit. Jelikož budu v poledne pryč, budou si moji drazí vařit sami. Holky oškrábou brambory (jsem ráda, že u toho kvílení a protestů nebudu), Kato upeče klobásy (potírá je svojí speciální strašně dobrou marinádou tajného složení) a muž udělá bramborovou kaši. K tomu si dají zbytek domácího zelí od sousedky. Mě čeká fástfůd někde v Avionu.

Až se vrátím, začnu pomalu vystěhovávat věci z komory a předsíně. Zítra vykramařím kuchyň. A potom děj se vůle instalatérova.