Do Pulčína od nás není cesta daleká, zato pomalá. Táhne mezi vesničkami s půvabnými názvy, děsí železničními přejezdy s nefunkční signalizací. Kraj za Vsetínem je malebný, tož zme jeli pomály  kochali sa, šak co byzme sa hónili...

Kato celou cestu pilně sledoval na svém chytrém telefonu. "Zvedni hlavu od teho krámu a kochej se, vpravo je Bečva, vlevo železnice, koukej jak je tu krásně." povídám.
"Vidím, mám to tu ve 3D."

Pulčín je malá vesnička na kopci. Vpravo hospoda, vlevo odstavné parkoviště pro turisty. Z parkoviště je nádherný výhled do kraje. Od každičké chalupy v dědině také.

Skály jsou dobře vidět už z dálky. Cesta k nim je dobře značená, pro obzvlášť zanícené turisty tam mají i tábořiště. Mapy u tábořiště ovšem nestojí za nic, tak jsme rádi, že si neseme vlastní mapku vytisknutou z internetu.

turisté pod skálou

ogařiska na skále

Schody ke skalám a zábradlí vypadají přátelsky, dokonce i dva řetázky na přidržení jsme objevili. Zábradlí brzy končí, leze se po kamenech, obdivuji rodinky s malinkými dětmi, že si do obtížného terénu troufají.

vrcholová kniha v pěkné schránce

nezbytný suvenýr pro mě (chlupatá noha moje není!)

Les je plný skalisek a lezuvhodných balvanů, scházíme z turistické stezky, pánská část výpravy si užívá.

stezka v hloubi lesa

byla to docela prdel

zpátky dolů

aj na stodolní jsme byli

Slunce zapadá,  unavení se vracíme domů. Kolem totemu před hospodou pobíhají malé děti. Chtěla bych mít jejich energii.