Ráno jsem se prošla po zahradě - jednak abych posoudila, jestli je už třeba posekat trávu, jednak zkontrolovat zeleninu na záhoncích, jestli roste jak má. Tedy - posekat by už chtělo, ale tráva je mokrá, hlína je mokrá, vjet tam sekačkou bylo by čiré utrpení, courání rosou zní možná romanticky, mokré nohy a bláto na pantoflích už ne.

Zelenina roste. Taky plevel. V záhonu se špenátem plevel zcela zvítězil, s červenou řepou remízuje. Nervózně obcházím po zahradě s motyčkou v ruce a čekám, až půda obeschne natolik, abych mohla záhonky vyplet. V druhé ruce držím foťák a fotím, abyste měli co obdivovat - kedlubny mám letos tak krásné, že i teta z Ostravy, co se tu nečekaně zastavila na šálek čaje, mi je pochválila (a to je co říct, teta je veliká zahradnice!).