Vyprávění o toulkách Beskydami navnadilo moji kamarádku natolik, že zatoužila se tam podívat. Což mě vede k úvahám o milosrdnosti lidské paměti, která potlačuje negativní vzpomínky a uchovává jen momenty hezké.

Do Beskyd jsme se vypravily první prázdninový víkend. Byla to čistě dámská jízda, jen kamarádka a já. V plánu jsme měly dva kratší výlety po nejbližších kopcích. Ten sobotní jsme začaly zcela neturisticky - na kopec jsme se nechaly vyvézt lanovkou. Nahoře jsme chvíli poseděly (zmoženy náročnou cestou na čtyřsedačce), udělaly pár fotek Lysé hory a stezičkou zašly do lesa. Cesta nás přivedla k modré turistické značce. Ta vedle - jaké překvapení - stále vzhůru. Došly jsme na Bobek, to je jeden z mých oblíbených vrcholů. Malebné místo na státní hranici s výhledy na Moravu i do Tater.

Po hranici jsme pokračovaly dál, vlastně co byla cesta do hospody a k autobusu. Po cestě jsme zobaly jahody a borůvky, rostly všude kolem. Ukázala jsem kamarádce zkratku, kudy jsem šla před týdnem s dětmi - upřímně jí to vyděsilo a pro tento víkend mi jakékoliv zkratky přísně zakázala.Když jsem se podívala dolů svahem, kterým jsme tehdáž s Katem a Anči přišli, nedivila jsem se jí.

Slovenská restaurace nás mírně zklamala - točili tam pouze Gambrinus a kurs koruny k euru byl strašlivě nevýhodný. Jídlo chutnalo skvěle, ale porce byly menší, klidně bych snědla dvě. 

Na Bumbálce jsme si spravily náladu zmrzlinou a hledaly, odkud jede autobus. Nakonec jsme se musely zeptat, jakási žlutá tyčka značící zastávku tu sice trčela, nebyly na ní ale žádné jízdní řády ani nic, co by nasvědčovalo provozu autobusových linek. Tak prý že bus sa otáča na parkovisku a zastavuje pred hospodou. Držely jsme se instrukcí a kupodivu to fungovalo - autobus přijíždějící z moravské strany se na parkovišti opravdu otočil, u hospody přibrzdil, nastoupila paní s berlemi a my dvě a hurá zpátky do civilizace, totiž do nejbližší dědiny. Točí tam Radegast 12° a točí ho skvěle!